Vězení dějin

Uherskohradišťská věznice, dobře známá všem pravidelným návštěvníkům Letní filmové školy, byla zbudována koncem 19. století. Během druhé světové války si v jejích prostorách zřídilo vyšetřovnu gestapo, po roce 1948 tam politické vězně mučili pro změnu komunisté. V sedmdesátých letech pozbyla věznice svého původního účelu a poněkud ironicky začala sloužit jako školní družina a jídelna.

Počátkem devadesátých let natočil Jiří Svoboda v areálu uherskohradišťské věznice film Jen o rodinných záležitostech (1990), tematizující politické procesy z padesátých let, jinak ale budova využívána nebyla. V roce 2009 by došlo k její privatizaci, kdyby vydražení objektu nezabránil spolek Memoria, iniciativa za důstojné využití věznice. Předtím než bude zrekonstruována, zachytili její interiéry i exteriéry v původní podobě dokumentaristé Jan Gogola ml. a Matěj Hrudička.

Jejich snímek není ekvivalentem encyklopedického hesla, ale polyfonním happeningem, v němž promlouvají lidé různých generací s rozličnými životními zkušenostmi. Pochmurnými vězeňskými chodbami prochází potomkyně někdejších politických vězňů i vyšetřovatelů, kuchařky ze zmíněné jídelny a současná politická delegace, ale také hudebníci Ivan Palacký a Jiří Pavlica nebo výtvarník Vladimír Kokolia se skupinkou studujících ze Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti.

Každý z přítomných aktérů má k věznici jiný vztah a teprve všichni dohromady, propojeni střihem a zvukovými můstky, vytvářejí komplexní obraz její přítomnosti i minulosti. Nechvalně proslulá věznice není jen místem historicky páchaného příkoří, ale také stavba, která má svůj vlastní zvuk a opuštěna lidmi začala žít druhý život, obrůstána travou a břečťanem. Snímek Vězení dějin byl v roce 2023 premiérově uveden v soutěžní sekci Česká radost na MFDF v Jihlavě.

Jan Bergl