Horská kočka (hudba: Arash Ghasemi)

Film se točí okolo vojenské pevnosti, kam je ženami obletovaný sukničkář poručík Alexis převelen v době, kdy v okolních horách působí banda lupičů vedená Claudiem. A právě jeho dcera Rischka alias Horská kočka Alexise přepadne, připraví o oblečení a zamiluje se do něj, zatímco Alexis sní o Lilli, dceři velitele pevnosti. Problémy se kupí a hranice mezi vojenským pořádkem, loupežnickou anarchií i milostnou komedií se začínají rozpadat, což ještě posiluje okázalá sebeuvědomělost filmu samotného.

Lubitsch fikční svět Horské kočky důsledně převádí do groteskní stylizace. Pevnost, zbraně, uniformy, hory, interiéry i pohyb postav nepůsobí jako realistické prostředí, ale jako výtvarně a rytmicky organizovaná komediální konstrukce. Soustavně navíc pracuje s neobvyklými obrazovými maskami, oválnými, diagonálními či jinak zdobenými rámy, které proměňují podobu jednotlivých záběrů, posilují vizuální paralely a dělají z obrazu další rovinu hry s gagem, prezentací i reprezentací.

Navzdory paralelám s Carevnou (Forbidden Paradise, 1924), kde se Ernst Lubitsch s Polou Negri k silné ženské postavě v síti milostných i vojenských her vrátili, jejich Horská kočka tu není sofistikovanou, tragickou či osudově svůdnou hrdinkou, ale spíše hrdinkou dravou, fyzicky energickou, exaltovanou a ve svých emocích nevypočitatelnou. Pohybuje se mezi lupičskou divokostí, milostným zmatkem a komickou stylizací, zatímco vojenský svět kolem Alexise a velitele pevnosti je podobně zbaven hrdinské vážnosti.

Odvážnost filmu se nicméně odráží i v míře jeho múzičnosti, kdy zapojuje hudbu, zpěv, rytmus, pochody i taneční prvky na nečekaném množství úrovní. Jako komedie tedy může působit méně uhlazeně než jiné Lubitschovy filmy, ale právě jeho nekompromisnost jeho stylizace demonstruje, jak široké možnosti komičnosti a žánrové kombinatoriky Lubitsch na počátku dvacátých let zkoušel – a že zdaleka ne všechny výtvarné experimenty lze zařadit pod líbivou kolonku expresionismu.

Radomír D. Kokeš

Hudební doprovod: Arash Ghasemi

Sekci uzavře Arash Ghasemi, íránský hudebník a zvukový umělec žijící v Praze. Jeho tvorba obsahuje vlivy kurdské a perské tradiční hudby, ale i západního math rocku, elektroniku, strunné nástroje, terénní nahrávky i minimalistickou, často rytmicky pestrou kompozici. Jako součást etablovaného dua experimentální scény Gnäw se Simem Hakalistem si renomé potvrdil i nedávnou sólovou deskou Ahvaz اهواز, vydanou na labelu Řehole.

David Čajčík