Slovo

Příběh se odehrává mezi lety 1968–1969 a točí se kolem manželů Václava a Věry Vojířových. Kdysi si dali slovo, že při sobě budou stát v dobrém i zlém – a podle Václava znamená dát někomu slovo nejvíc, co člověk může udělat. Byl populárním notářem, který byl ve své profesi velmi úspěšný, avšak odmítl vstoupit do strany a kvůli nátlakům skončil v psychiatrické léčebně. Věře se tím zhroutil dlouho budovaný rodinný život a ryzí láska, která mezi dvojicí zcela odlišných manželů panovala, bude muset čelit těžké zkoušce.

Zatímco v předchozím snímku Chvilky (2018) hlavní postava teprve hledala svoji identitu, protagonisté Slova už jsou jasně vymezení a musejí nalézt nové pozice v manželství i ve vztahu k širší rodině. Režisérka se opakovaně zabývá tématy člověka ve společnosti, potažmo osudovosti, a prozkoumává je z různých stran, v případě Slova navíc zasazuje soukromé dějiny do rámce těch „velkých“. Přestože je Slovo dobové drama, hlavní témata jsou snadno přenositelná do jakékoliv doby: konformismus, ohrožení svobody člověka, proměna hodnot, síla slibu. S druhým snímkem jsou také precizovány formální principy, které určují styl Parkanové: pozvolné tempo, trpělivé zkoumání jemných mimik hlavních představitelů, akcent na detail. Soustředěné herecké výkony společně s výborným střihem a kamerou podtrhují mimořádnou sugestivitu filmu.

Beata Parkanová náměty svých filmů čerpá z příběhů ze svého života, potažmo života celé své rodiny. Zatímco v Chvilkách se vrátila do svého dospívání na Vysočině, Slovo je inspirované příběhem režisérčiných prarodičů, kteří v době pražského jara prožívali nelehké časy. Nyní připravuje nový film Světýlka, příběh o vyrůstání malé holčičky v devadesátých letech.

Jakub Kos