Mít a nemít

Poté, co Humphrey Bogart odehrál u Warner Bros. za 7 let pětatřicet rolí, Casablanca (Casablanca, 1942) z něj v roce 1943 konečně udělala sice drsného, ale romantického hrdinu, a tudíž jednoznačnou volbu pro hlavní roli v dalším Hawksově filmu, válečném melodramatu Mít a nemít. Předlohou mu byl stejnojmenný román Ernesta Hemingwaye, režisérova blízkého přítele, ovšem pravda je, že výsledný film má s Hemingwayem společného jen málo. Namísto silně sociálně zaměřené paralely mezi světy a osudy „chudých“ (nemít) a „bohatých“ (mít) na Kubě konce třicátých let se na plátno dostal noirový příběh skupiny vykořeněných postav na Martiniku v období vichistické vlády. A především milostný vztah majitele rybářské lodi Harryho Morgana a provokativní dámy odnikud Marie Browningové. Jejich „námluvy“ jsou pro diváky i režiséra zajímavější než kulisy příběhu, čítající hnutí odporu a pašování jeho členů, což snímek podstatě odlišuje od Casablanky, k níž bývá Mít a nemít často přirovnáváno a s níž sdílí celou řadu společných rysů.

Zásluhu na mimořádně působivé herecké souhře obou hlavních postav v podání Bogarta a Bacallové má stejnou měrou Howard Hawks, který tehdy osmnáctiletou modelku objevil a režijně formoval, tak Humphrey Bogart, který se do své herecké partnerky zamiloval a jiskření mezi nimi se dostalo i na plátno. Tvoří typický hawksovský pár dvou silných osobností (s mírnou převahou ženy), jejichž dialogům je radost naslouchat.

Tyto dialogy byly jak dílem jednoho z nejschopnějších hollywoodských scenáristů Julese Furthmana, tak Williama Faulknera, jehož si Hawks povolal na pomoc, když Breenův cenzurní úřad vydal ke scénáři dlouhou řadu kritických připomínek. A konečně i herců, které Hawks nechával improvizovat, a Hawksovy ženy Slim, která byla přímou inspirací pro roli Marie.

Iva Hejlíčková