Tom of Finland

Obrovské svaly většinou těsně obepnuté koženou uniformou, popřípadě námořnickým trikotem. A podobně naddimenzované genitálie buď odhalené, nebo zakryté rukou jiného muže. Takto přibližně vypadají muži na kresbách finského umělce Touka Laaksonena, jenž vstoupil do historie pod pseudonymem Tom of Finland. Jeho tvorba zaměřená na hypersexualizovanou maskulinitu významně ovlivnila gay kulturu 20. století a přispěla k emancipaci homosexuálů nejen v jeho rodné zemi.

Nové životopisné drama režiséra Doma Karukoskiho se zaměřuje na významný úsek z dospělosti umělce, pro jehož částečně pornografickou tvorbu nemělo okolí vždy pochopení. Laaksonen, který sloužil za druhé světové války v armádě, se musel také vyrovnávat s faktem, že homosexualita byla ve Finsku až do roku 1971 trestná. Přesto prožíval lásku, pracoval v reklamní agentuře a do toho kreslil – jeho „nadsamci“ se brzy dostali i do hledáčku amerických vydavatelů. A z pseudonymu Tom of Finland se stala značka, fetiš i životni styl.

Karukoskiho drama využívá Laaksonenův osobní příběh, aby vyprávělo také o obecnějších tématech, která s sebou nesla tabuizovaná či kriminalizovaná homosexualita. Laaksonenovy přátele chtějí například doktoři „vyléčit“ v psychiatrické léčebně, Tomova sestra se bojí, aby obrázky s pohlavními údy nezkazily rodinnou pověst, a jeho kresby dokonce někteří viní z epidemie AIDS.

Do snímku v surreálných pasážích občas vstupují i postavy z Laaksonenova díla, aby ozřejmily proces jeho tvorby. Tvorby, o jejíž subverzi obrazu maskulinity se stále vedou debaty, která však zároveň dala statisícům gayů pocit, že nejsou sami, že někde existují stejní lidé jako oni a že mohou být žádaní. Snímek Tom of Finland měl premiéru v lednu roku 2017 na festivalu v Göteborgu, pak se mj. promítal na newyorské soutěžní přehlídce Tribeca a na specializovaném pražském festivalu Mezipatra.

Jan Škoda