My jsme nejlepší!

Stockholm, začátek osmdesátých let. Punk je mrtvý – alespoň podle dospělých. Ale pro dvě třináctileté outsiderky, Bobo a Klaru, punk právě začíná. Revoltují proti všeobecnému disko nadšení svých vrstevnic a raději pokřikují antikapitalistická hesla a holí si hlavy, než aby se podřídily mainstreamu. Nikoho se nebojí a svoji vlastní kapelu si utvoří tak trochu na truc metalové kapele starších kluků ze školy. Neumějí hrát na nástroje, ale zato mají co říct. Za inspiraci pro první skladbu jim poslouží nenáviděný tělocvikář. Problém je, že Klara ani Bobo neovládají umění hudby. Do kapely tak přizvou, i přes své antináboženské přesvědčení, zakřiknutou křesťanku Hedvigu, která je premiantkou místní ZUŠ. S humorem, energií a pořádnou dávkou rebelství se stavějí proti šikaně, předsudkům i bezradnosti dospělých.

Lukas Moodysson se po těžších tématech filmů Láska je láska nebo Lilja (Lilja 4-ever, 2002) vrací ke své lehčí, ale neméně empatické poloze. My jsme nejlepší! je adaptací grafického románu Never Goodnight, který v roce 2008 vydala jeho manželka Coco Moodyssonová. Autobiograficky laděný komiks s výraznou vizuální poetikou se stal ve Švédsku kultovní výpovědí o dospívání, ženské solidaritě a punkové subkultuře. Moodysson tuto látku převedl do filmové podoby s citem pro drobné detaily a věrnost předloze, zároveň ji ale oživuje vlastním rukopisem a filmovou hravostí. My jsme nejlepší! srší autenticitou – a to zejména díky výbornému obsazení nehereckých dětských představitelek i přesné dobové výpravě a dokumentárnímu stylu kamery.

Moodysson nevytváří sentimentální návrat do minulosti, ale živý portrét tří holek, které hledají hlas – doslova i obrazně. Skrze punk jako postoj (spíš než žánr) vypráví o vzdoru, probouzející se solidaritě i o tom, jaké to je, když vás někdo konečně vezme vážně.

Anna Šípová