Ovoce stromů rajských jíme

Než byla Věra Chytilová odsunuta do několikaleté vynucené autorské pauzy, stihla ke konci šedesátých let natočit alegorický snímek Ovoce stromů rajských jíme, ve kterém ve spolupráci s kameramanem Jaromírem Kučerou a výtvarnicí Ester Krumbachovou dále prozkoumávala témata nastolená svým předchozím snímkem Sedmikrásky (1966). V něm za pomocí biblického mýtu o zakázaném jablku a odkazů k Červené Karkulce, Pandořině skříňce či Alence v říši divů ohledává hranice pravdy a lži, zkoumá nevěru a zradu a znovu hlasitě protestuje proti autoritám. Vizuální stránka filmu se mnohdy blíží výrazivu abstraktního umění a to díky množství optických efektů nebo využití animace.

Alegorické ladění snímku poskytlo ideální námět i Zdeňku Liškovi, který zde ukazuje snad celý autorský rejstřík. Biblická linka narativu se odráží v historizujících chorálech, jež nezapřou typicky liškovské sborové sazby, psychedelické pasáže jsou dokresleny takřka impresionistickými orchestrálními strukturami hojně obohacenými elektroakustickými efekty, ke slovu se dostanou i ohlasy dobového popu, moravských lidových písní a hornických dechovek, v jejichž prostředí Liška vyrůstal. Tak jako obraz často využívá excentrických střihových montáží, i Liška je ve své kompozici formálně odvážný. Jeho experimentální dramaturgie ale nikdy není samoúčelná, propůjčuje filmu svérázný rytmus, který je pro jeho soundtracky tolik typický. Ovoce stromů rajských jíme je svérázný, formálně experimentální film, jehož interpretace je primárně na očích a uších diváka, ostatně režisérka k němu v dobových rozhovorech odmítla poskytovat autorský výklad. Díky hudbě Zdeňka Lišky obsahuje mimo uhrančivý obraz další rovinu, která násobí možné vysvětlení snímku.

Jonáš Kucharský