Zběsilost v srdci

Adaptace stejnojmenné novely Barryho Gifforda, který později s Lynchem spolupracoval i na snímku Lost Highway. Filmové černohumorné šílenství plné postmoderních odkazů, o němž Lynch s nadsázkou prohlašuje, že je směsicí sedmačtyřiceti žánrů, z toho čtyř béčkových. Snad nikdy tento režisérský podivín nepracoval s tak zásadní mírou sebeparodičnosti a možná nikde jinde divák neuvidí zpívat Nicolase Cage píseň Elvise Presleyho v saku z hadí kůže. Kdyby ani tohle divákovi nestačilo, dostane ještě příměs Čaroděje ze země Oz (The Wizard of Oz, 1939), k čemuž se Lynch otevřeně hlásí.

Podobně jako Modrý samet je i Zběsilost v srdci spojována s kontroverzním přijetím, mimo jiné kvůli silnému odporu vlivného filmového kritika Rogera Eberta. Důvody jsou víceméně obdobné – nejčastěji práce s explicitní sexualitou a násilím – kritické ohlasy jsou ne nepodobné těm, s nimiž se později do značné míry potýká i Quentin Tarantino. Během předávání Zlaté palmy skupina kritiků film hlasitě vybučela, zatímco se na ně Lynch vyrovnaně usmíval z pódia. Titíž lidé se dokonce pokoušeli přesvědčit autora předlohy Barryho Gifforda, aby o filmu později prohlásil, že zničil jeho knihu.

Přestože se může zdát, že film u kritiky propadl, vyhrál zároveň Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes, byl nominován na Oscara i na Zlaté glóby v kategorii herečka ve vedlejší roli a také získal ocenění za nejlepší kameru na Independent Spirit Awards. Jako jistá forma doporučení může fungovat skutečnost, že americký hudebník Marilyn Manson označil Zběsilost v srdci za svůj nejoblíbenějších romantický film všech dob. Na původní snímek navazuje i nepříliš známé pokračování z roku 1997 od režiséra Álexe de la Iglesiase, na němž však nepracoval nikdo z původního tvůrčího týmu s výjimkou autora předlohy.

Stanislav Pecháč