Žena z...

Režisérka Małgorzata Szumowská tvoří s kameramanem Michałem Englertem tvůrčí tandem již dlouho. Jak prokázali již mnohokrát, nebojí se dotýkat palčivých témat polské společnosti, ke kterým přistupují kriticky a s ironií. V psychologickém portrétu Ve jménu… (W imię…, 2013) tematizovali homosexualitu katolického kněze, v Tělu (Body/Ciało, 2015) se zabývají otázkami života a smrti/tělesnosti a duchovnosti, kdežto ve snímku Tvář (Twarz, 2018) povrchnosti polské společnosti. Na všech těchto filmech se Englert podílel nejen jako kameraman, ale rovněž jako scenárista. Na jejich posledním snímku Žena z…poprvé pracoval rovněž jako režisér.

Tentokrát si zvolili problematiku změny pohlaví. Příběh tranzice Andrzeje v Anielu ukazují v průběhu čtyřiceti pěti let na pozadí transformace společnosti od komunismu ke kapitalismu. Vytvořili tak metaforický obraz polské společnosti, který je svébytnou polemikou s trilogií Andrzeje Wajdy: Člověk z mramoru (Człowiek z marmuru, 1976), Člověk ze železa (Człowiek z żelaza, 1981) a Wałęsa: Člověk naděje (Wałęsa. Człowiek z nadziei, 2013), na kterou odkazují již samotným názvem. Na druhou stranu dokázali autoři a autorky filmu cestu k osobní svobodě transsexuální ženy zobrazit velmi intimně: v úvodní sekvenci až lyricky pomocí poetických obrazů, jež vyjadřují duševním rozpoložení postavy. Teprve v další části filmu krystalizuje zásadní problém, se kterým se hlavní postava snímku potýká. V

boji za sebeurčení jsou akcentovány zejména obtíže rodinného života a složité postoje okolí.

Předností Ženy z… jsou bezpochyby herecké výkony. Mateusz Więcławek a Małgorzata Hajewská-Krzysztofiková nejen typově odpovídají postavě, ale své dvojrole ztvárnili velmi procítěně. Aktuální téma snímku provokativním způsobem přispívá ke společenské debatě nejen o postavení trans osob ve společnosti, ale rovněž o nebinárních tendencích nastupující nejmladší generace.

Petr Vlček

Distributorem filmu v ČR je Film Europe.