Ženy na pokraji nervového zhroucení

Studie ženství a duševního stavu podle Pedra Almodóvara. Režisér na skupině madridských žen zkoumá téma depresí a úzkostí a složitostí mezilidských vztahů. Film se vyznačuje mnohovrstevnatými ženskými postavami, které podobně jako v dalších režisérových filmech vybočují z tradičních rolí a aktivně se vypořádávají se svým životem – jsou nuceny se potýkat s nevěrou, s rozpady vztahů, s potraty… nebo třeba i s teroristy. A nebyl by to Pedro Almodóvar, kdyby své vyprávění nepředložil divákům úhledně zabalené ve směsici různých žánrů.

Almodóvar svůj film vědomě koncipuje jako poctu ženám a inspiruje se u vlastní matky a sestry. Výsledkem je komplexní obraz spletité emocionální krajiny, v níž je již typicky místo pro protichůdné pocity zanechávající v divákovi silný emocionální zážitek. Snímek nezapře inspiraci melodramatem zejména v podobě velmi excentrického herectví, které je propojené s osobitou španělskou náturou, ale kombinuje i prvky dalších žánrů, jako jsou thriller nebo černá komedie.

Film nezastírá divadelní stylizovanost, čemuž např. odpovídá malý počet lokací, ale i odkaz na původní předlohu – aktovku Lidský hlas od francouzského klasika Jeana Cocteaua. Almodóvar se stejnou předlohou inspiroval i ve svých dalších snímcích Rozervaná objetí (Los abrazos rotos, 2009) a krátkometrážním filmu La voz humana (2020).

Snímek zaznamenal nečekaný úspěch. Poté, co získal status nejvýdělečnějšího španělského filmu všech dob, byl vyslán na americké Oscary a probojoval se až do užšího výběru. Nominaci za nejlepší cizojazyčný film si odnesl i ze Zlatých glóbů nebo z britských cen BAFTA. Kromě toho se Almodóvarovi podařilo uspět na festivalu v Benátkách, na Evropských filmových cenách nebo také na festivalu v Torontu. Po celém světě zaujala nečekaná odvážnost a provokativnost, s níž dokázal režisér obnažit téma problematických vztahů a emocí.

Stanislav Pecháč