Hrdinové dělnické třídy

Trh s nemovitostmi je v Srbsku (stejně jako mnohde jinde) ztělesněním podstaty kapitalismu. Na jeho vrcholu stojí nechutně bohatí majitelé, na opačném konci nuzují špatně – pokud vůbec – placení dělníci bez sociálních jistot a zdravotního pojištění. Režisér Miloš Pučić si všiml, že nehody na stavbách se v srbském tisku objevují překvapivě často. Obyčejně jde ale jen o noticku bez dalších následků. Za životy lidí nikdo nenese zodpovědnost, jako by na nich v dravém tržním systému vůbec nezáleželo.

Pučić se rozhodl tristní situaci reflektovat ve svém třetím filmu, který žánrově rozložil na pomezí dělnické komedie a sociálního dramatu. Do pitoreskního portrétu společnosti, která ve snaze dosáhnout kapitalistického ráje ztrácí svou lidskou tvář, obsadil hvězdnou dvojici Jasnu Đuričićovou a Borise Isakoviće. Jejich mimořádné herecké schopnosti jsme mohli sledovat ve filmu Quo vadis, Aida? (2020) Jasmily Žbanićové. Stejně přesvědčivě jejich nadání sálá i z rolí Lidije a profesora. Ona je své práci oddaná duší i tělem. Fakticky je holka pro všechno a její povětšinou dost špinavá (doslovně i přeneseně) práce u potěmkinovského developera nosí honosný název PR manager. On je jedním z mnoha intelektuálů, kteří kvůli restrukturalizaci společenských hodnot – kdy se duchovní kvality staly zbytným, ne-li přímo nežádoucím atributem – skončili jako námezdní dělníci. Jejich boj o svá práva se vlivem okolností stává bojem o přežití.

Režisér neváhá promíchat obě hvězdy s neherci a vrhá je do prostředí, které reportážně laděná ruční kamera zaznamenává v pseudodokumentárním stylu. Umístěním ženy do striktně mužského světa stavebního byznysu Pučić nastavuje zrcadlo patologickým společenským mechanismům, které se vyjevují ve vší své bezostyšné nahotě. Hrdinové dělnické třídy nestojí po boku loachovských či dardenneovských postav, představují svérázný Balkán v jeho nezaměnitelné svévoli, dojemnosti i tragice.

Kamila Dolotina