Dotek zenu

Skromný malíř Ku žije se svou matkou poblíž opuštěné pevnosti, o níž se proslýchá, že tam straší. Ve skutečnosti se zde ale skrývá bojovnice Yang, která je na útěku poté, co zlotřilý eunuch Wei nechal zavraždit jejího otce, ministra oddaného císaři. Za pomoci svých spolubojovníků Yang v pevnosti nastražila pasti a nástrahy, které mají navozovat dojem, že zde řádí duchové. Nalezené bezpečí ale nemá dlouhého trvání, neboť Yang má v patách armádu pronásledovatelů.

Režisér a scenárista King Hu většinu své tvorby zasvětil žánru wu-sia filmů. Literární tradice příběhů o potulných šermířích, kteří bojují proti bezpráví, se do filmu otiskovala již od jeho počátků. V klasické podobě wu-sia snímky pomocí animace a speciálních efektů doslovně znázorňovaly až magické schopnosti bojovníků a další nadpřirozené prvky žánru. Již první Huův wu-sia film Spojení Shaolinů (Come Drink with Me, 1966) přinesl moderní pojetí žánru, které hrdiny polidšťovalo a stylově se přibližovalo dobové vlně samurajských akčňáků z Japonska.

Dotek zenu bývá považovaný za vrcholné dílo nejen Huovy filmografie, ale také celé kategorie wu-sia. Na jeho ikonické sekvence, v čele se soubojem v bambusovém háji, odkazují mnohé další příspěvky žánru. Především zde Hu k dokonalosti vytříbil své tematické i formální pojetí wu-sia. Vedle šermířských příběhů při psaní scénáře vycházel z povídky Šlechetná dívka ze sbírky strašidelných příběhů sepsaných v 18. století Pu Songlingem. Hu s předlohou polemizuje a podvrací ji, když pověry a legendy nahrazuje jejich racionalizací. Proti tomu ale staví hodnoty vyloženě duchovní, když se opakovaně vztahuje k buddhistickému pojetí prozření a osvícení.

Na MFF v Cannes pak Dotek zenu uchvátil svou řemeslnou stránkou, kterou porota ocenila zvláštní cenou. Hu ve scénách soubojů neusiluje o přehlednost a autentičnost, jakou se vyznačovaly dobové filmy s bojovými uměními. Vychází naopak ze stylu pekingské opery a pomocí eliptického střihu vytváří impresi boje.

Jiří Flígl