Jen jednou se miluje

Vule, Mirko a Tomislav spolu prožili 2. světovou válku. Se svým partyzánským oddílem osvobodili malé město ve Slavonii a nyní se ve vedoucích funkcích pouštějí do jeho obnovy a hlavně do budování socialismu. Vule v pozici předsedy místní organizace komunistické strany, Mirko jako ředitel továrny a Tomislav coby předseda socialistické mládeže, kulturní referent a šéf bezpečnosti. Se ziskem takřka neomezené moci dochází mezi kamarády záhy k roztržkám. Vule chce mít nad vším kontrolu a obviní Mirka z toho, že mu jde při jednání se západními obchodními partnery o vlastní prospěch. Ještě nepřípustnější je pro něj chování Tomislava, který se zamiluje do Beby, baletky ze Záhřebu s problematickým buržoazním původem.

V popředí příběhu je právě Tomislavův a Bebin osud. Jsme svědky toho, jak Tomislav Bebu přinutí, aby se za něj vdala. Beba jako nepřítel lidu nemá moc na vybranou. Jejich vztah je zprvu plný napětí a antagonismů. Tomislav se Bebu snaží naučit proletářským způsobům, Beba se naopak pokouší Tomislava zcivilizovat. Při tom zjišťuje, že za hrubou skořápkou se skrývá citlivá duše.

Manželství by jim možná mohlo začít fungovat, to by ovšem nesměli žít v poválečné Jugoslávii ovládané paranoidními komunistickými funkcionáři deroucími se přes mrtvoly (klidně i svých bývalých kamarádů) k moci. Zásadní Grlićův počin 80. let byl i přes problémy se státní cenzurou uveden na MFF v Cannes, sklidil značný úspěch u domácího i zahraničního publika a stal se jedním z nejúspěšnějších jugoslávských filmů své doby. Partyzánsko-budovatelské téma je zde pojímáno velmi ironicky a Grlić svým filmem jasně naznačuje, že komunistické ideály byly s člověkem nekompatibilní od samého začátku.

Jiří Fiala