Mladá srdce

Vášeň pro vyprávění příběhu s queer tematikou vychází především z osobního přístupu režiséra a scenáristy Anthonyho Schattemana. Založil ho totiž na vlastních zkušenostech z dětství, které jsou dozajista relevantní i pro současnou generaci dospívajících diváků a divaček. Sám chtěl dle svých slov natočit takový film, který by si přál vidět už jako malý. V empatické snaze cílit na své mladší já se nevyhýbá ani srdceryvným scénám a klišé, které považuje za vědomou součást stylu a snad i za největší přednost celého projektu. Za svůj nejoblíbenější film koneckonců považuje Titanic (Titanic, 1997), kde se slzami rozhodně nešetří.

Není se proto čemu divit, že při pohledu na závěrečné titulky nalezneme jméno režiséra a scenáristy Lukase Dhonta, který se do projektu zapojil jakožto konzultant příběhu – sám před dvěma lety natočil belgické drama o dospívání Blízko (Close, 2022), které nejenže pracuje s obdobným tématem první chlapecké lásky, ale také způsoboval silnou dávku emocionálních turbulencí. Přesto zde můžeme vysledovat jeden podstatný rozdíl – Mladá srdce proti očekávání nejsou těžkotonážní depkou, ale naopak svůj svět prezentují jako ohleduplné a empatické místo, v němž mohou být postavy samy sebou. V konečném důsledku tak nelze nepodtrhnout jejich pohodový charakter, díky němuž nabízejí ideální podívanou pro diváky různého věku, ale možná i rodinnou záležitost.

Přestože se jedná o Schattemanův celovečerní hraný debut, v roce 2012 již natočil krátkometrážní absolventský film Něžně mě líbej (Kus me zachtjes, 2012), z něhož nyní vycházel při psaní scénáře pro Mladá srdce. Vstup do světa filmu se mu povedl více než zdařile – premiéru měl na MFF v Berlíně, kde získal Křišťálového medvěda v sekci Generation Kplus.

Stanislav Pecháč