LFŠ 2022 / Peter Kerekes / Czech Republic, Slovak Republic, Ukraine 2021 / 93 min. / HD file
Lesja si odpykává sedmiletý trest za vraždu z vášně. Za mřížemi porodí dítě, jemuž hrozí, že jí bude odebráno. Na vězeňkyně dohlíží empatická dozorkyně Iryna… Mezinárodně oceňovaný a obrazově vytříbený fikční debut dokumentaristy Petera Kerekese znejišťuje hranici mezi bezprostředností a stylizací a předkládá pečlivě odpozorovaný a jímavý portrét mateřství a osamělosti.
„Ne, nelituju. Kdybych mohla, udělala bych to znova… A ty toho lituješ? Nelituješ, co? Zdá se ti o tom? Zdá se ti o tom, cos udělala? Mně jo. Každý den. Jak jdu dovnitř, přistihnu je, běžím do kuchyně, beru nože… První rána. Druhá rána.“
Když uznávaný slovenský dokumentarista Peter Kerekes prováděl rešerše v ukrajinských věznicích, plánoval natočit nonfikční film o cenzuře a dohlížení. Místo analýzy řádu či systému jej nakonec zaujaly dva mimořádně působivé a nevšední ženské osudy, které se nakonec staly středobodem jeho hraného debutu. Rozhodl se proplést osudy nesmlouvavé, ale citlivé a osamělé dozorkyně oděské ženské věznice Iryny a těhotné Lesji, jež z žárlivosti zabila manžela a odpykává si sedmiletý trest. Žena porodí chlapečka a za mřížemi se s ním vídá během striktně odměřených setkání. Pokud pro něj nedokáže do tří let najít domov, čeká jej ústavní péče…
Výsledný snímek 107 matek (název odkazuje k počtu autorových rozhovorů s vězeňkyněmi) je mimořádně pozoruhodným a promyšleným dílem, jež sebejistě narušuje tenkou hranici mezi dokumentem a fikcí. S observační důsledností předestírá vězeňský řád a všednodennost, nahlíží do milostných dopisů či sleduje dojemné a prchavé chvíle něhy a štěstí, když se odsouzené matky vidí se svými potomky. Napětí mezi inscenací a realitou umocňuje casting skutečných trestankyň a reportérsky neústupná a přitom kompozičně vycizelovaná kamera.
Jaroslav Cibulka