Tunelové krysy

Válka je ošklivá věc. A stejně jako dala druhá světová vzniknout japonským sebevražedným pilotům kamikaze, válka ve Vietnamu porodila jiný specifický druh válečníků: tunelové krysy. Šlo o dobrovolníky pěchoty USA, kteří ozbrojeni pouze pistolí, bajonetem a ruční svítilnou podnikali výpravy do sítě obrovských podzemních tunelů, jež na svém území vybudoval komunistický Vietkong. Poslání těchto amerických jednotek bylo jednoznačné: zničit krtka. Po čtyřiceti letech se jejich příběhu ujal vyhlášený režisér béčkových krváků a videoherních adaptací, doktor Uwe Boll. A ještě ten samý rok za tento film získal Zlatou malinu pro nejhoršího režiséra. V pořadí již pátou.

Když k tomu přičteme, že námět napsal Dan Clarke, producent všech ostatních Bollových děl ověnčených zmíněnou známou anticenou, mohlo by se zdát, že neštěstí na filmovém plátně bylo nevyhnutelné. Jenže šedá je teorie a zelený strom života, a to i v případě, že se jedná o exotický strom v dusném vlhku vietnamské džungle. Přenést na plátno hrůzu jednotlivce z bloudění nekonečnými tunely plnými pastí a nepřátel se Tunelovým krysám daří na výbornou. Celková stavba filmu, od nekonečně dlouhé expozice po nekonečně dlouhé exekuce v klaustrofobických prostorách neviditelné války, dává opakovaně pocítit, že ve válce opravdu nezáleží na tom, kdo má pravdu. Záleží pouze na tom, kdo přežije.

Vzhledem k tomu, že jedna věc je celou tuto nepříjemnou zkušenost sledovat, a jiná je ji zažít, hodí se dodat, že Tunelové krysy se dočkaly i pokračování. Hlavní hrdina v něm pátrá po osudech postav prvního dílu – a tím hrdinou je přímo divák, protože se jedná o videohru, distribuovanou na PC platformě Steam. Za pár korun můžete tedy nyní již skoro na vlastní kůži pocítit, jaké to je být sám v temnotách.

A mimochodem, doktor Boll od doby Tunelových krys už žádnou další Zlatou malinu neobdržel…

Radim Kučera