3 dny v Quiberonu

Pro generace diváků je Romy Schneiderová naplněním romantického snu – noblesní císařovnou Sissi. Do francouzského letoviska Quiberon přijíždí ale v roce 1981 jako zlomená žena, herečka na soumraku kariéry, matka, která se marně snaží navázat vztah k vlastnímu dítěti, osobnost výrazně rozkolísaná sklony k alkoholismu a depresím. V melancholických kulisách přímořského střediska má podstoupit pomyslné vzkříšení, jehož součástí je vedle ozdravných procedur i rozsáhlé interview, které přijíždí udělat novinář německého deníku Stern Michael Jürgs a zdokumentovat fotograf Robert Lebeck, Romyina dávná známost. Psychickou podporu herečce spěchá poskytnout i její blízká přítelkyně, která se Romy snaží ochránit před příliš intimními otázkami Jürgse, o jehož motivaci pochybuje.

Dosud málo známá německá režisérka Emily Atefová natočila překvapivě zralou, tematicky vrstevnatou a detailní psychologickou studii ženy, která ze stříbrného plátna zářila tak jasně, až sama vnitřně zcela vyhořela. 3 dny v Quiberonu v jemných rysech črtají melancholické kontury sklonku jedné kariéry, s vytříbenou ironií demytizují „císařovnu Sisi“ a nahrazují její někdejší půvab poněkud unavenou, ale nesmírně charizmatickou stárnoucí ženou, kterou s fascinující přesností a věrohodností ztvárnila Marie Bäumerová.

Černobílá kamera Thomase W. Kiennasta nejen přesně rekonstruuje známou kolekci Lebeckových fotografií, ale též dynamicky rozehrává komorní drama protichůdných charakterů sevřené několika hotelovými interiéry a jen výjimečně exteriéry. Vznikl film, který je stejnou měrou poučeně cinefilní jako nevšedně empatický, kritický k manipulativní moci médií, skeptický k hvězdné gloriole i hluboce melancholický v zachycení jednoho rozpadajícího se života a osobnosti, jež pod mediálně známou maskou skrývá křehké, zranitelné a nevratně zjizvené nitro.

Vít Schmarc