491

Spisovatel Vilgot Sjöman začal režírovat v 60. letech, v době, kdy se film těšil mezi mladými intelektuály velké popularitě. Všichni tehdy obdivovali Ingmara Bergmana, Sjöman dokonce napsal knihu o natáčení jeho snímku Hosté Večeře Páně (Nattvardsgästerna, 1963). V roce 1963 se Bergmanovi podařilo prolomit další z filmových bariér dramatem o duševní i citové krizi dvou sester Mlčení (Tystnaden), které vzbudilo rozruch svým otevřeným zobrazením sexuality. Kupodivu tím našel společnou řeč se sociálními inženýry „švédského modelu“, jimž v té době šlo také o modernizaci norem týkajících se sexu.

Bergmanův chráněnec Sjöman se pokusil přidat do debaty další podobný názor. Jeho film 491 popisuje nezdařený sociální experiment provedený na skupině mladistvých delikventů. Nezakrytě ukazuje sexuální scény, které k tomu obsahují různé formy tehdy nezákonných praktik – homosexualitu, skupinové znásilnění (to je samozřejmě nezákonné i dnes) a sex se zvířetem (také stále nezákonný). Sjöman se ovšem netěšil postavení tak prestižního tvůrce jako Bergman. A filmová cenzura, která byla v zemi zavedena v roce 1911 a dnes už neexistuje, veřejné promítání jeho díla zakázala.

Po protestech produkční společnosti vláda nakonec distribuci povolila, ovšem až po drastickém přestříhání. To vzbudilo vášnivou debatu v tisku, na níž především se sláva tohoto snímku zakládá. Původní sestřih se nemohl uvádět až do roku 1975, kdy už švédská kina často promítala i pornografii. Sjöman se nicméně i tak proslavil jako filmař. Největší mezinárodní úspěch slavil s jiným dramatem zkoumajícím švédskou společnost Jsem zvědavá žlutě (Jag är nyfiken – en film i gult, 1967), které v USA vyprovokovalo stejnou debatu o obscénnosti jako film 491 ve Švédsku.

Název 491 vysvětluje slogan snímku: „Píše se, že 490krát můžete hřešit a bude vám odpuštěno. Tento film je o 491. hříchu.“

Erik Hedling