Tři dny v září

Biancu čeká jeden z nejkrásnějších dnů jejího života. Za pár hodin má stanout před oltářem a provdat se za svého snoubence Victora, kterého upřímně miluje. Právě v tu chvíli přijde nečekané odhalení a představa společného „šťastně až do smrti“ se z minuty na minutu hroutí. Bianca navzdory naléhání snoubence i rodiny prchá ve svatebních šatech a s rozmazanou řasenkou do ulic přímořského letoviska. Zde se setkává s pestrou mozaikou lidí okupujících noční promenádu a snaží se pochopit, co se vlastně v jejím životě stalo.

Během několika hodin prochází hrdinka v podání Andreey Vasileové škálou emocí – od smutku přes spalující vztek až po naprostou rezignaci. Zatímco potkává starou ženu, skupinu žen při folklórním obřadu nebo muže v kostýmu pandy, její emocionální cyklus se znovu a znovu opakuje a každé nové setkání odhaluje další vrstvy jejího rozpadajícího se světa.

Rumunský snímek Tři dny v září představuje energickou sondu jedné osobní tragédie. Kameraman Alexandru Dorobanțu po většinu filmu nespouští oči z hlavní hrdinky a prostřednictvím dlouhých, plynulých záběrů diváka svazuje s jejím prožíváním. Výsledkem je nejen technicky mimořádně precizní, ale také hluboce procítěný portrét ženy, jejíž život se během několika minut obrátil vzhůru nohama.

Režisér a spoluautor scénáře Tudor Giurgiu zároveň proměňuje individuální neštěstí v komentář k současné rumunské společnosti. Ta opakovaně ignoruje Biančina přání a místo podpory ji nutí nést důsledky partnerovy zrady. Její okolí se mnohem více snaží zachránit obraz dokonalé svatby než respektovat rozhodnutí ženy, která se právě dozvěděla, že celý její vztah stál na lži. Ve chvíli, kdy Bianca vystoupí ze škatulky „vzorné holky“, si s ní její blízcí přestávají vědět rady. Giurgiu přitom nesklouzává k prvoplánové kritice, prostřednictvím absurdních situací spíše ukazuje, jak obtížné je vzepřít se rolím, které člověku přisuzuje jeho okolí. Jediným Biančiným „proviněním“ se přitom stala skutečnost, že chtěla být šťastná.

Julie Šafová