Řekni mi, co cítíš

„Řekni mi, co cítíš?“ Stejnou otázku klade režisér Łukasz Ronduda, který již víc než dekádu působí na pomezí výtvarného umění a filmu, téměř každému ze svých hrdinů. Ve svých snímcích sleduje, jak se tvorba různých současných umělců prolíná s jejich osobními zážitky. Počínaje ironickým Performerem (2015) přes formálně originální romanci Srdce lásky (Serce miłości, 2017) až po oceňované queer drama Strachy v nás (Wszystkie nasze strachy, 2025) sleduje jak se v instalacích či obrazech svých hrdinů projevují nejen jejich osobní příběhy, ale taky společenské změny. Stíráním hranice mezi fikcí a dokumentem tak vytváří jedinečné portréty umělců, jejichž předlohami se zatím stali Oskar Dawicki, Zuzanna Bartoszek, Wojciech Bąkowski či Daniel Rycharski.

Na svou předchozí specifickou a unikátní režijní práci navazuje i nejnovějším snímkem Řekni mi, co cítíš, jehož východisko tvoří osobní život a tvorba dvojice současných polských umělců: Patryka Różyckého a Karoliny Balcerové. Jejich příběh představil jako milostný vztah současných dvacetiletých Poláků žijících v éře terapeutické kultury. Maria realizuje netradiční umělecký projekt „Výkup slz“, v rámci kterého lidem platí za jejich slzy. Kdežto Patryk, začínající umělec, který projekt za účelem rychlého výdělku navštíví, plakat nedokáže. Jejich vztah se intenzivně a rychle rozvíjí a otevírá cestu k hluboké proměně, která se ukáže jako jedna z nejdůležitějších zkušeností v jejich životě. Během ní se oba musí vyrovnat rovněž s rodinnými traumaty.

Ronduda v Řekni mi, co cítíš pozoruje své hrdiny z odstupu a zkoumá, zda umění skutečně funguje jako terapie a zda proces terapie může fungovat jako umění. Nakonec klade jinou otázku, zda to, co k sobě oba hrdinové cítí, je skutečně láska, nebo jen přechodná fascinace sloužící osobnímu prospěchu.

Petr Vlček