Vše, co z tebe zbylo

Palestinsko-americká režisérka Cherien Dabisová je velkým miláčkem filmového festivalu Sundance, na kterém měly premiéru všechny její celovečerní filmy. Příběhem o palestinské emigrantce Amreeka (2009) nastolila zásadní téma své dosavadní filmografie. S dramedy May se vrací domů (May in the Summer, 2013) dokonce získala Cenu NHK pro filmové tvůrce. V Americe posléze režírovala epizody úspěšného kriminálního seriálu Jen vraždy v budově (Only Murders in the Building, 2021) se Stevem Martinem v hlavní roli.

Ve svém nejnovějším díle se Dabisová rozhodla vrátit k osobnější tvorbě. Při psaní scénáře se inspirovala zejména vlastními rodinnými vzpomínkami. Původně svůj epos plánovala natáčet přímo v Palestině, ale po vypuknutí války v roce 2023 štáb narychlo opustil zemi. I přes zasazení se nicméně nejedná o ryze politický film. Dabisová zkoumá, jak velké dějiny formují rodinu a identitu, ale vyhýbá se hlubším geopolitickým konfliktům. Její poetika se soustředí na univerzální lidské příběhy, díky kterým se mohou k sobě národy vzájemně přiblížit. Do popředí klade zásadní otázku: Jak vzniká mezigenerační trauma, které si členové rodin mezi sebou přenášejí od čtyřicátých let až po současnost?

Ve filmu si Dabisová zahrála ústřední roli matky Hanan, která příběh vypráví svým potomkům. Stejně tak se i filmové médium stává nositelem paměti. Podle Dabisové jsou to přitom právě ženy, které v mnoha kulturách uchovávají příběhy rodin a pomáhají je léčit. Právě tak lze nejspíš vnímat i režisérčin film. Jako snahu vypovědět příběh lidí, kteří nemají zastání. Zajistit, aby se na ně nezapomnělo. A pokusit se vyléčit nemocnou společnost.

Snímek Vše, co z tebe zbylo se stal oficiálním jordánským zástupcem na Oscarech v roce 2026. Premiéru měl na prestižním festivalu Sundance, v Česku se dočkal svého prvního uvedení na festivalu v Karlových Varech, kde ho diváci ocenili potleskem ve stoje.

Stanislav Pecháč