O žábě a vodě

Road-movie o jazykových a kulturních rozdílech vznikla příznačně v mezinárodní koprodukci Německa, Japonska a Švýcarska. Na scénáři se kromě německých tvůrců podílel i japonský scenárista Hyoe Yamamoto. Rozdílnosti mezi postavami však nevedou ke konfliktu nebo distanci – postavy se snaží nalézt vlastní cesty jak si porozumět. Mohou to být gesta, pohledy, doteky a projevení důvěry. Nebo je snad tím základním kamenem porozumění obyčejná empatie, kterou dnes lidé po celém světě postrádají? Snímek režiséra Thomase Stubera je silně humanistický, ale nikdy nesklouzává do prvoplánové kýčovitosti.

Hlavní postavu Buschiho, který slepě nastoupí do turistického autobusu plného cizinců, ztvárňuje herec Aladdin Detlefsen, člověk s Downovým syndromem. Pro Detlefsena se jedná o vůbec první hlavní filmovou roli, mimo film nicméně dlouhodobě působí v uměleckém souboru Blaumeier Atelier, který spojuje umělce s postižením. Ústřední téma filmu se tak svým způsobem odehrává i mimo plátno, když si představitel hlavní role prochází podobným vykročením z komfortní zóny, jako jeho postava. Stuber přitom vykročení ze známého prostředí považuje za zásadní. Pouze skrze nahlížení do odlišných sociálních skupin můžeme konfrontovat vlastní pohled s něčím novým.

Podle Stubera odkazuje název filmu k bajce a japonské poetice haiku. Film skládá jako mozaiku krátkých situací a jedinečných okamžiků, které si diváci postupně propojují, aby došli k hluboké katarzi. Přiznaným inspiračním zdrojem je také poetika Jima Jarmusche a Takešiho Kitana.

Stuber není na festivalové scéně žádný nováček. Jeho předcházející snímek se Sandrou Hüllerovou, Láska mezi regály (In den Gängen, 2018), byl uveden v hlavní soutěži festivalu Berlinale, ale velkému zájmu se těšil i na 44. Letní filmové škole. Jeho nejnovější počin O žábě a vodě měl světovou premiéru v hlavní soutěži festivalu Tallinn Black Nights.

Stanislav Pecháč