Beetlejuice

Ačkoliv Tim Burton celovečerně debutoval optimistickou veselohrou o pátrání dětinského dospělého po svém bicyklu Pee-weeho velké dobrodružství (Pee-wee‘s Big Adventure, 1985), prvním dlouhým filmem, do něhož otiskl svou specifickou osobnost, je Beetlejuice. Nicméně i tento scénář byl Burtonovi nabídnut (po řadě bláznivých komedií, které odmítl). S výjimkou svých prvních kraťasů Burton scénáře ke svým filmům nepíše.

„Optimistický film o smrti“, jak Beetlejuice nazval jeho spoluscenárista Michael McDowell, poskytl začínajícímu režisérovi mnoho jeho oblíbených prvků. Spojení ironie a temnoty, smíchu a strachu či převrácení principů a hodnot tzv. normality. Taky se hodil k jeho režijnímu stylu prozrazujícímu, že Burton studoval nikoliv film, ale animaci. Tedy k režii postavené ne na pohybech kamery a koherentním příběhu, ale na imaginativním prostředí a zajímavých charakterech.

V tomto případě jde o postavy mladých manželů, kteří žili šťastně až do předčasné smrti, a pak je začali trápit sousedi, tj. rodina hlučných Newyorčanů, která se nastěhovala do jejich milovaného domu. Když vlastní snahy vystrašit nezvané návštěvníky nevyjdou, novopečení duchové zavolají na pomoc Betelgeuse, excentrika, který má i v záhrobí špatnou pověst – a ne náhodou.

Roli nevázaného i nebezpečného vulgárního kecala si viditelně užil Michael Keaton, začínající komik, který se stal jedním z Burtonových oblíbenců. Stejně jako Winona Ryderová, obsazená do role pubertální dcery ukázkově reprezentující goth mládež. Oba Beetlejuice proslavil, když se z něj na jaře 1988 stal nečekaný komerční hit (Burton začal hned plánovat pokračování, k němu ovšem nakonec došlo až loni). První opravdu „burtonovský“ film tak dokázal, že režisérův svérázný smysl pro humor i jeho noční můry sdílí překvapivě mnoho lidí.

Iva Čermák Přivřelová