Corpus Christi

Jakkoli vedle Parazita (Gisaengchung, 2019) neměl jiný neanglicky mluvený snímek na předávání Oscarů v kategorii Nejlepší zahraniční film šanci, nominace pro polského kandidáta Corpus Christi stvrdila jeho mimořádný mezinárodní úspěch. Ten započal už během premiéry na festivalu v Benátkách, kde snímek zaujal ve vedlejší sekci Giornate degli Autori, a mj. vynesl mladému herci Bartoszi Bieleniovi pozvání na Berlinale mezi Shooting Stars. Nepřekvapivě se pak drama ze současnosti stalo i jasným vítězem cen Polské filmové akademie Orly.

Čím snímek o mladém delikventovi, který využije nedorozumění a v obci, kam přišel pracovat do nedaleké truhlárny, začne působit jako kněz, tolik zarezonoval u domácího i zahraničního publika? Kombinací přirozených herců v čele s nevšedním Bieleniou, univerzálního příběhu o postupné proměně člověka, napětí z odhalování vztahů maloměstské komunity zasažené nedávnou tragédií, autentického podání a neokázalé intenzity a hloubky. Osmatřicetiletý režisér Jan Komasa přitom pro střídmost a ukázněnost dosud známý nebyl – spíš naopak. Oba jeho předchozí snímky popisovaly zkušenost mladých: Místnost sebevrahů (Sala samobójców, 2011) ve světě virtuální reality a Město 44 (Miasto 44, 2014) za Varšavského povstání. Oba se také snažily svému cílovému publiku zalíbit důrazem na emoce, speciální efekty, v případě Města 44 i na hollywoodskou epiku. Corpus Christi, k němuž si Komasa poprvé sám nepsal scénář a který vyšel ze skutečného případu, ovšem už reprezentuje vyzrálého, rozvážného tvůrce.

Snímek, jejž doma navštívilo 1 400 000 diváků, se prodal do distribuce padesáti zemí včetně České republiky. „Smířlivé dílo tematizující hledání a nalezení sebe sama, hloubku lidské víry, lásku k bližnímu a porozumění,“ popisuje polskou filmovou senzaci Jan Jílek.

Iva Přivřelová