Suchý list

Fotografka Lisa se neozve rodičům ani nedá vědět nadřízenému a jednoduše zmizí. Její otec ví, že se věnovala dokumentování fotbalových hřišť, a tak se spolu se svým přítelem Levanem vydává na cestu gruzínským venkovem, aby našel jakoukoli stopu, která by ho dovedla k dceři. Setkává se s místními obyvateli, ukazuje jim její fotografie a pokládá otázky. Zdá se však, že si na Lisu nikdo nevzpomíná.

Protagonista, kterého ztvárnil režisérův otec, během svého putování postupně splývá s krajinou. Ztrácí se a znovu objevuje, zapomíná na cíl své cesty, aby se k němu vzápětí opět vrátil. Stejně jako lidé, které cestou potkává, je zároveň přítomný i nepřítomný. Nechává se unášet zelenými a žlutými odstíny krajiny a rozmlouvá s jejími duchy. Divák jeho pouť sleduje s odstupem jako meditativní videodeník někoho cizího, jeho putování tak působí spíše jako sen než souvislé vyprávění.

Snímek Suchý list gruzínského režiséra Alexandra Koberidzeho představuje jeden z nejodvážnějších formálních experimentů posledních let. Celou tuto mysteriózní road movie natočil na starý mobilní telefon Sony Ericsson, v nízkém rozlišení a s důrazem na atmosféru spíše než na klasickou narativní výstavbu. Stejně jako v impresionistické malbě je i zde svět zachycen především s důrazem na jeho prchavost, jako mozaiku rozostřených krajin, objektů a tváří. Ve filmovém světě neexistuje objektivní pravda; dojem převládá nad skutečností a vzpomínka nad realitou. Přestože je Suchý list kvůli své tříhodinové stopáži diváckou výzvou, těm, kteří přijmou jeho kontemplativní rytmus a smyslovou logiku, nabídne mimořádně silný filmový zážitek.

Julie Šafová