Období sucha

Třetí celovečerní film čadského režiséra a scenáristy Mahamat-Saleha Harouna se odehrává převážně v hlavním městě N'Djamena, ale má překvapivou vazbu i na Česko. Snímek vznikl volně podle motivů pomsty a odpuštění v opeře La Clemenza di Tito, kterou W. A. Mozart stvořil na objednávku českých stavů v roce 1791 a premiéru měla v pražském Stavovském divadle.

Hlavní hrdina filmu, mladík Atim, nikdy nepoznal svého otce, zavražděného během občanské války. Žije se svým slepým dědou. Když vláda vyhlásí beztrestnost pro viníky válečných násilností, děda Atima pošle do hlavního města N'Djamena, aby smrt svého otce sám pomstil. Muž jménem Nassera, který Atimova otce zabil, už vede odlišný život, čeká dítě se svou ženou, chodí do mešity a pracuje jako pekař.

Mahamat-Saleh Haroun ve filmu představuje dva málomluvné hrdiny. Jeden je sveřepý, uvažující o svém chystaném činu. Druhý přišel o hlas a mluví jen s pomocí elektrolarynxu, který si musí přikládat na krk. Období sucha se soustředí na pozorování okolností, za kterých vzniká prostor ke vzájemnému poznání, pochopení a (možná?) odpuštění, nebo alespoň přerušení nekončícího řetězce odplaty.

Haroun a jeho kameraman Abraham Haile Biru využívají výrazných statických kompozic, ale i personifikované ruční kamery, takže film je formálně propracovanější, než by se možná mohlo na první pohled zdát. Důležitou roli hraje i symbolika chleba, nejzákladnější potravy. Jeho výroba, konzumace i sdílení stojí v protikladu k válečné destrukci a pomstě, ale zároveň – jak ukazuje epizoda s konkurenčním prodejcem – jde o detailněji odstíněný motiv.

Zahraniční recenze vyzdvihly film po světové premiéře v roce 2006 jako dílo, které potvrdilo Harounovu pozici hvězdy afrického filmu. Porota benátského bienále na snímek pamatovala Zvláštní cenou v hlavní soutěži. Na naléhavosti Období sucha možná přidalo i to, že sám štáb během natáčení čelil hrozbám spojeným se znovuobnoveným občanským konfliktem v Čadu.

Pavel Sladký