Dua

Balkánská kinematografie je poslední dobou výspou režijně silné a řemeslně precizní filmařiny, v níž září ženské režisérky a potvrzuje to i Blerta Basholliová. Její debut Úl (Zgjoi, 2021) získal jako první v historii festivalu Sundance tři nejvyšší mety: Velkou cenu poroty, Cenu diváků i Cenu za režii v soutěži Světové drama. Zároveň se stal prvním filmem z Kosova, který se probojoval do užšího oscarového výběru zahraničních filmů. S premiérou svého druhého snímku už Basholliová zamířila rovnou do Cannes, odkud si přivezla hlavní cenu sekce Týden kritiky.

Sondu do nitra dívčího srdce v neklidných dobách války podniká režisérka vedena vlastní zkušeností. Její hrdinka Dua je autorčina vrstevnice a stejně jako ona utíká před obavami o svůj život k diskotékám a existenciálním otázkám o tom, kdo dostane první pusu nebo poslední měsíčky. Je právě konec 90. let a ozbrojené srbské jednotky přebírají kontrolu nad Prištinou. Kosovští Albánci se stále častěji a bezohledněji stávají terčem diskriminace od srbské policie i civilního obyvatelstva. Nezaměstnanost, zavírání škol, razie jsou každodenní realitou, dojít ve zdraví domů je spíš zázrak než pravidlo. Jedinou nadějí na záchranu je intervence Západu. Dua chce ale víc, než se ve dne schovávat, v noci poslouchat Svobodnou Evropu a čekat na spásu NATO. Chce si užívat každou minutu života, touží se sama postarat o své bezpečí a taky rozhodně odmítá opustit Bohem i Západem zapomenutou vlast.

Umanutost i křehkost se propisují do fenomenálního výkonu začínající herečky, již frenetická ruční kamera sleduje v dlouhých záběrech z bezprostřední blízkosti. Psychologicky propracovaný snímek rozšiřuje hranice coming-of-age žánru o řemeslně rafinovanou a komplexní studii dospívání v momentě, kdy člověk teprve odhaluje, kým může a chce být.

Kamila Dolotina