Evžen mezi námi

Film vznikal podobně jako snímek AEIOU na základě poptávky katedry kamery z března roku 1978. Studentů kamery bylo více než studentů režie, a tudíž neměli s kým natáčet svá cvičení. Proto bylo rozhodnuto, že studenti Nýdrle a Vadas můžou pracovat spolu a vedoucí jejich cvičení, profesor Kališ, bude zároveň jejich dramaturg.

Nýdrle a Vadas přizvali k realizaci původně krátkého cvičení herce Jana Krause, který přepracoval literární scénář Vladimíra Poštulky Hřbitovní kvítí. Snímek vznikal tři roky a kameramanům postupně nahrazoval cvičení – ateliérová scéna, aranžovací cvičení a absolventský film. To mělo za následek, že byly postupně schvalovány jednotlivé úseky filmu, aniž by profesorský sbor dokázal dohlédnout na celek.

Evžen je kluk z vesnice, který se rozhodne seknout s řezničinou a odjet do Prahy hledat štěstí. Neví sice, co bude dělat, ani kde bude spát, ale napájí ho optimismus. Po setkání s mladou studentkou umění se rozhodne, že bude básníkem. Jan Kraus, mimo jiné představitel hlavní role, říká: „Evžen mezi námi je filmový recept na kariéru. A ke kariéře se chodilo jinými cestami než prací. Ti, kdož film zlikvidovali, dobře poznali, že ten chlapec je jedním z nich.“

Film po svém dokončení vzbudil na FAMU velký poprask a byl okamžitě zakázán a schován do trezoru, i když se vedení snažilo tvůrcům tvrdit něco jiného. Největším kritikem filmu (a zároveň možnosti vzniku) byl vedoucí Katedry režie Jiří Sequens, který napsal, že snímek: „Vibruje od hranice triviálnosti, nevkusu, absence studentské inteligence a jakýchkoliv etických a estetických norem až po hranici rafinovaného, formálně vyspělého ideového zpochybnění tvůrčí činnosti v socialistickém státě. Dokazuje se to na velmi sugestivně a účinně koncipované parodii na plané budovatelské textaření a písničkaření. Navíc se mi nechce přijímat v této vskutku vážné době mravně-společenské lekce od hrobníků.“

Režisér snímku Petr Nýdrle, který po absolvování FAMU nemohl kvůli zákazu najít práci v oboru, odjel do USA, kde se stal vyhledávaným tvůrcem reklam s celosvětovým renomé. V porevoluční euforii v roce 1990 se jeho film konečně dostal i do československých kin. Nejenom tvůrci si nebyli jisti, jestli se tím jen tehdejší vedení FAMU nesnažilo samo sebe rehabilitovat.

Jan Jendřejek