FAMU History: Filmařky 50.-60. léta (kinolektorát)

Ve školním roce 1953–1954 natočila nadějná režisérka Věra Plívová Zrození. V dobové produkci působí tento filmeček trochu jako zjevení. Radostná epizoda narození dítěte ve venkovské chalupě odkazuje svým stylem k poetických snímkům meziválečné éry i k Alexandru Dovženkovi a je možné, že ovlivnil i tvorbu dalších absolventů FAMU.

Přibližně ve stejné době byly natočeny i Rosničky (1954). Jejich režisér Frank Beyer se po absolvování FAMU stal nejen klíčovým, ale i opravdu zajímavým tvůrcem východoněmecké kinematografie. V titulcích Rosniček najdeme nečekaně vysoký podíl žen. Za kamerou stála budoucí televizní kameramanka Věra Štinglová a sestřih zajistila Ljuljana Lorencová, která i po absolvování FAMU filmy studentům dále stříhala.

Agitka Nejlepší přítel (1954–1955) budoucí významné televizní režisérky Vlasty Janečkové natolik důmyslně ukazuje jak nezacházet s knihou, že vznikl jeden z nejvtipnějších famáckých filmů celé dekády.

Dokumentaristka Olga Růžičková svou dobu předběhla nejen jako žena filmařka, ale také svými environmentálními tématy, jež systematicky zpracovávala. Studentský snímek Kouř (1959) se zaměřuje na důsledky industriálně znečištěného ovzduší.

Nejznámějším filmem ve výběru je zřejmě ateliérové cvičení Kočičina (1959–1960) Věry Chytilové. V protektorátním dramatu o chamtivosti autorka již využívá některé budoucí postupy, například vnitřní dialog titulní postavy kočky.

Reportáž ze stavby vysoké pece Třetí vysoká (1960–1961) Marie Hollitzerové byla vybrána i proto, abychom se seznámili i s čistě účelovými díly, která na FAMU ještě na začátku 60. let vznikala. Budovatelský komentář filmu je dílem Pavla Juráčka.

Poslední film výběru, esejističtí Penzisté (1965) Angeliky Hanauerové, naopak dobře dokládá svobodu autorského dokumentárního filmu, kterou si FAMU během několika let vydobyla. Postavení starého člověka ve státním socialismu je prezentováno bez příkras.

Tereza Czesany Dvořáková