FAMU History: Filmařky 70.-80. léta (kinolektorát)

V období normalizace zůstávala katedra režie FAMU převážně mužským prostředím. Ženy tvořily menšinu mezi pedagogy i studujícími a během dvou desetiletí absolvovalo obor pouze devět režisérek. Přesto právě jejich studentské filmy často přinášely pozoruhodně citlivý pohled na mezilidské vztahy, dospívání, samotu i hledání vlastního místa ve světě. Kinolektorát představí pět z těchto autorek prostřednictvím jejich studentských etud.

Jana Semschová ve filmu Poeta sleduje malého chlapce, který touží po přijetí v rodině svého kamaráda a odmítá vlastní měšťácké zázemí. Dětská perspektiva, touha někam patřit i idealizace jiného života se zde prolínají s jemným pozorováním rodinných vztahů. Motiv dětské důvěřivosti rozvíjí také Magdaléna Příhodová ve snímku Mořská panna. Chlapec Honza se v něm dopustí krádeže, aby se mohl přiblížit svému idolu – bývalému lodníkovi, kterého ztvárnil Vladimír Kratina.

Pavlína Moskalyková ve filmu Zatmění slunce přesouvá pozornost do světa dospívání a první lásky. Intimní příběh Valerie, zotavující se po nemoci, a Petra, který chová holuby ve dvoře činžovního domu, zachycuje křehkost mladých citů i atmosféru tehdejší každodennosti. Vnitřní svět mladé ženy stojí také v centru etudy Sluníčko Jozefíny Petrášové, jejíž hrdinka Eva bojuje s vlastní nerozhodností, prokrastinací a pocitem nenaplněných ambicí. Poslední film Ultimátum režisérky Yvonne Vavrové, sleduje studentku Petru, začínající fotografku toužící po vlastní výstavě. Její cesta za uměleckým uznáním přináší nejen tvůrčí nadšení, ale i složitá morální dilemata.

Možnosti žen v československé kinematografii nebyly v této době rovnocenné, přesto se většině z uvedených autorek podařilo profesně prosadit. Některé pokračovaly v celovečerní tvorbě, jiné našly výrazné uplatnění v televizi. Jejich studentské filmy dnes představují cenné svědectví o ženské zkušenosti i podobě filmového vzdělávání v období normalizace.

Jan Jendřejek