Láska

Režisér Marko Škop platí za jednoho z nejvýraznějších slovenských režisérů současnosti. Jeho celovečerní hrané filmy Budiž světlo (Nech je svetlo, 2019) a Eva Nová (Eva Nová, 2015) byly oceněny jako Nejlepší filmy roku na slovenských filmových cenách Slnko v sieti. Na festivalu v Karlových Varech uspěl Škop s dokumentem Osadné (2009), velký úspěch oslavil také na festivalu v Torontu, kde obdržel Cenu mezinárodní kritiky pro objev roku za film Eva Nová.

Jednou z předností Škopovy tvorby je důraz na náročná společenská témata. Zatímco v Lásce se zabývá tabuizovaným tématem eutanázie, spasitelského syndromu a absentující mateřské lásky, v minulosti se soustředil také na střet náboženských menšin, alkoholismus nebo mladé násilnické organizace. Své příběhy často zasazuje mimo velkoměsta do malých zapadlých vesnic na Slovensku, čímž dokáže zachytit specifickou národní kulturu.

Jedním z ústředních motivů filmu je téma smrti. Postava Jána trpí nevyléčitelnou chorobou ALS (amyotrofická laterální skleróza). Pro Škopa se přitom jedná o téma veskrze osobní – jeho vlastní matka totiž nemoci podlehla. Výsledkem je film psychologicky vrstevnatý a emočně opravdový. Autoři témata pečlivě konzultovali s psychologem Ladislavem Pavičem, neurologem Zoltánem Goldenbergem, ale také s organizací ALSA, která pomáhá lidem s diagnózou ALS.

Nelze opomenout ani zásadní vliv dramaturgyně Zuzany Liové, která se po dvou předchozích filmech představuje také jako spoluautorka scénáře. Škop a Liová zobrazují na mikropříběhu jednoho vztahu manipulativní tendence, které jsou uplatnitelné pro celou společnost – v rozhovorech zaznívají paralely s despotickými vládci, kteří svým voličům slibují lepší život, pokud od nich získají moc rozhodovat. Spojuje nás všechny problematická výchova a nedostatek lásky? A je z toho cesty ven?

Stanislav Pecháč