Papája

Brazilská režisérka Priscilla Kellenová pracuje v oblasti dětské audiovizuální tvorby již více než deset let. Pro brazilskou televizi například vytvořila animovaný seriál Vivi Viravento (Vivi Větrníček, 2017), ve kterém malá dívenka cestuje po světě, poznává přírodu a pomáhá zvířatům v nesnázích. I v případě jejího celovečerního debutu Papája se malé semínko v přeneseném významu stává malým dítětem, které prozkoumává svět a teprve postupně objevuje, čím se chce jednoho dne stát. Bude z něj strom papáji, nebo se vzepře osudu? Semínko vytrhává ze země své kořeny a proměňuje je v nohy. Kam ho donesou? Bude z něj rostlina? Houba? Brouk? Beruška? Nebo snad létající pták? Jen jedno je jisté – příroda si svou cestu vždycky najde.

Jedním ze zásadních témat autorčiny tvorby je ekologie a vztah člověka k přírodě. Semínko se vydává na jakousi odyseu amazonským pralesem, kde poznává živoucí svět rostlin, hmyzu a zvířat. Později se však dostane i do světa lidí, ve kterém příroda postupně umírá. Vyasfaltované cesty, průmyslové zpracování zvířat i rostlin, vysychající krajina, pesticidy... Díky hravé a jemné poetice se ovšem dílu daří příliš nemoralizovat ani neděsit, spíše podporovat dětskou imaginaci, empatii a pozitivní vztah k planetě. Estetika filmu je jednoduchá, pracuje s geometrickými tvary a připomíná ilustrace dětských knížek.

Na filmu se v roli producenta podílel významný režisér a animátor Alê Abreu, jehož celovečerní debut Chlapec a svět (O menino e o mundo, 2013) dostal nominaci na Oscara a na festivalu Annecy vyhrál cenu za nejlepší film. Právě u Chlapce a světa si Kellenová vyzkoušela práci asistentky režie.

Papája byla po premiéře na festivalu v Riu de Janeiru uvedena také na německém Berlinale. V Česku měl snímek premiéru na letošním ročníku karlovarského festivalu.

Stanislav Pecháč