Ghost Dog: Cesta samuraje

Když chtěl Jarmusch charakterizovat svou tvorbu, kdysi řekl, že svoje snímky dává dohromady z kousků, které by jiní tvůrci ze svých filmů vystřihli. Příběh v nich není až tak důležitý, protože v centru jeho děl jsou především postavy. Podle vlastních slov do nich nejdřív dosadí herce, kteří by je měli ztělesnit, a teprve pak začne psát scénář. Příběhy o sexu, pomstě či vydělávání peněz ho nezajímají, raději zkoumá obyčejný všední život, který skládá dohromady z drobných střípků a výmluvných detailů.

Jeho dílo není početné, ale konzistentní, i když se pohybuje napříč různými žánry. Jarmusch však nikdy nelpí na žánrových konvencích a každý film nese jeho osobní pečeť – pomalé až meditativní tempo, ironický nadhled a suchý humor. Ghost Dog: Cesta samuraje obsahuje typické atributy gangsterského filmu. Hodně se tu střílí, počet mrtvol v průběhu děje utěšeně roste a krev teče proudem. Jarmusch přesto na postavy nahlíží s laskavým humorem. Až existenciálně osamělého Ghost Doga hraje se zenovým klidem robustní černošský představitel Forest Whitaker, držitel všech známějších hereckých vavřínů včetně Oscara a ceny z Cannes, jenž se vedle povedené dramatické kariéry dokázal prosadit i jako úspěšný režisér a producent.

Pobaví typicky jarmuschovská odlehčení v podobě „dvojjazyčného“ porozumění mezi Ghost Dogem a haitským zmrzlinářem Raymondem či poněkud přestárlá sestava gangsterů, které ztělesňují známé tváře filmových gangsterek, jako Henry Silva a Victor Argo, jež mají rádi kreslené grotesky. Výraznou devízou snímku je práce kameramana holandského původu Robbyho Müllera, jenž byl předtím dvorním spolupracovníkem Wima Wenderse, a také první filmová hudba Roberta Diggse, frontmana legendárního rapového uskupení Wu-Tang Clan, vystupujícího pod pseudonymem RZA.

Michael Málek