Mohsen Makhmalbaf uvádí: Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Po hladině jezera ukrytého hluboko v horském údolí pluje prám, na němž stojí malý dům. Uvnitř žije buddhistický mnich s malým chlapcem, z něhož mistr vychovává svého nástupce. Jaro života střídá léto dospívání a přichází první střet se skutečným světem v podobě dívky, do níž se hlavní hrdina zamiluje. Nad osobními strastmi jedince, jeho přečiny a snahou o vykoupení se klene nekonečný přírodní cyklus čtyř ročních dob.

Film s poetickým, zenovým názvem Jaro, léto, podzim, zima... a jaro je devátým celovečerním snímkem, který samouk Ki-duk Kim natočil během pouhých osmi let a spolu s dalšími filmaři – generačními souputníky (Sang-soo Hong, Chan-wook Park) –, tak v zahraničí vzbudil vlnu zájmu o jihokorejskou kinematografii. Jeho průlomovým dílem se stal Ostrov, který měl premiéru roku 2000 na festivalu v Benátkách, jímž Kim světu představil svou poetiku lyrismu a krutosti.

Následovaly dva obdobně brutální filmy, Adresát neznámý (2001) a Drsňák (2001), po nichž znamenalo Jaro, léto, podzim, zima... a jaro v rámci Kimovy filmografie další zlom. Třiačtyřicetiletý autor svůj film poprvé také sestříhal a zahrál si jednu z hlavních rolí. Výrazně utlumil excesivně násilné a otevřeně erotické scény. Obešel se téměř beze slov a plně se spolehl na uhrančivou sílu obrazů přírody, která obklopuje bezejmenné hrdiny.

Přestože Kim v rámci „jar“ pracuje s buddhistickými motivy, nenabízí realistický vhled do praxe této východní nauky. Otevřeně se zříká vysvětlování jakýchkoli kontextů a prostřednictvím uhrančivých, kontemplativních obrazů vypráví příběh plný vášně, bolesti i povznesení. Snímek Jaro, léto, podzim, zima... a jaro, který spolu s následujícím 3-iron (2004) patří podle kritiky k režisérovým vrcholným počinům, byl premiérově uveden na filmovém festivalu v Locarnu, odkud si odvezl čtyři různá ocenění.

Jan Bergl