Jako nic

Zemědělec Jarek pomáhá rodině svého kamaráda, kterým záhadně shořel dům. O další pomoc požádá i kněze, který ale odmítne, stejně jako místní poslanec. Když se později Jarek dozví, že poslanec nedodržel své sliby a nepodpořil zemědělce ani při hlasování v parlamentu, neváhá zorganizovat před jeho domem demonstraci. Se svými kolegy mu před dům nakydají kopu hnoje. Když se ale v kupě hnoje ráno najde mrtvola jednoho z nich, obrátí se tento akt občanského aktivismu nakonec proti samotným zemědělcům. Jarek začne pátrat na vlastní pěst. Během pátraní po příčině smrti svého kamaráda odhalí Jarek především skličující pravdu o svém okolí.

Celovečerní debut Grzegorze Dębowského Jako nic vznikl v produkci Studia Munka, produkční platformě Svazu polských filmařů, jehož cílem je podpora začínajících filmařů. Tato praxe se osvědčila a díky platformě se mladým filmařům podařilo natočit několik pozoruhodných snímků o problémech současné polské společnosti, např. Chléb a sůl (Chleb i sól, Damian Kocur, 2022) reflektuje necílevědomost mládeže z periférie. Svůj scénář zasadil Dębowski pro změnu do dnešního polského venkova a vystihl v něm jeho aktuální problémy. I když Jako nic čerpá z některých žánrů (hlavní postava připomíná svým jednáním hrdiny westernů či detektivek), převažuje v něm realistický přístup, který připomíná sociální thrillery bratrů Dardennových. Díky tomu je jeho debut především poutavým sociálním dramatem, ve kterém venkov nepředstavuje exotickou kulisu ani zaostalou periférii. Vyhnul se tak žánrovému pastiši. Tomuto autorskému záměru odpovídají i další výrazové prostředky: civilní herecké projevy všech protagonistů (zejména herecký výkon Artura Paczesného), jednoduché dialogy, skromná scénografie i úsporná kamera. Přesvědčivý obraz současného polského venkova v Dębowského filmu přesvědčil kritiku natolik, že se stal nejoceňovanějším filmem minulého roku. Po sérii zemědělských protestů získal jeho film na aktuálnosti.

Petr Vlček