Nic ve zlým

V autobiografickém režijním debutu Nic ve zlým (2020) režisér Faraz Shariat vypráví příběh o queer dospívání druhé generace íránsko-německých migrantů, který je zpracovaný výrazně stylizovanou formou. Vymezuje se tak vůči konvenční německé kinematografii, v níž jsou tyto zkušenosti často zkreslovány nebo zobrazovány pouze okrajově. Film vznikl v rámci kolektivu Jünglinge, který sdružuje mladé filmaře pohybující se na pomezí různých kulturních identit v postmigračním Německu. Členové kolektivu usilují o podobu evropské kinematografie, která by byla otevřenější queer zkušenostem, kulturní diverzitě a politicky angažovaným tématům.

Tato témata film Nic ve zlým zkoumá prostřednictvím postavy Parvise, mladého muže narozeného íránským rodičům v Německu. Ačkoliv otevřeně a sebevědomě vyjadřuje svou sexualitu, jeho vztah k vlastnímu původu je plný vnitřních i vnějších konfliktů. Tyto konflikty krystalizují, když Parvis nastoupí do místního uprchlického centra jako tlumočník perštiny – jazyka, který ovládá jen omezeně. Právě zde se seznámí se sourozenci Banafshe a Amonem, kteří z Íránu nedávno uprchli. Mezi Parvisem a Amonem postupně vzniká křehký romantický vztah. Zároveň si stále bolestněji uvědomují, že navzdory společným kořenům si kvůli rozdílnému legálnímu statusu nejsou v Německu rovni.

Vrstevnatý debut Nic ve zlým je živelný portrét mladých lidí a vzájemné solidarity navzdory systémovým i společenským těžkostem. Shariat v něm citlivě propojuje témata identity, migrace, sexuality i pátrání po pocitu sounáležitosti a domova. Zároveň stírá hranice mezi fikcí a dokumentem, přičemž využívá výraznou popovou obraznost a místy klipovou strukturu. Film se tak vyhýbá tradičním coming-outovým schématům a melodramatu. Za příběh o znovuobjevování vlastní minulosti a hledání společné budoucnosti byl Faraz Shariat oceněn na Berlinale i na českém queer filmovém festivalu Mezipatra.

Adéla Semerádová