Spravedlnost

Německý režisér íránského původu Faraz Shariat debutoval snímkem Nic ve zlým (2020), který vychází z jeho osobních zkušeností coby queer potomka íránských emigrantů v Německu. Zpochybňuje v něm západní narativy o lidech, kteří migrují. Je také členem kolektivu Jünglinge, který se pokouší do evropského filmu vnášet rozmanitá queer a politická témata. Jeho nejnovější počin Spravedlnost (2026), oceněný na Berlinale, sleduje státní zástupkyni Seyo Kim, která se po rasistickém útoku rozhodne vzít případ do vlastních rukou. Střetne se však se systémem, který pravicový extremismus bagatelizuje.

Německá justice bývá často prezentována jako vzor objektivity a nestrannosti. Také státní zástupkyně Seyo v něj zpočátku zcela věří. Režisér tento ideál ovšem konfrontuje s realitou hluboce zakořeněné pravicové sítě. Prostřednictvím Seyo sledujeme postupné rozplétání této sítě, když se hrdinka rozhodne postavit autoritám i systému. Shariat tak tvoří třaskavou směs soudního dramatu a thrilleru o pomstě, kterou však podvrací a rozkládá. Na pozadí těchto žánrů tvoří studii systému, který selhává.

Seyo se probírá starými spisy a vydá se také do terénu. Naráží na otevřené projevy krajně pravicové ideologie od neonacistické symboliky až po komunikaci v uzavřených internetových skupinách. Jiné indicie se ovšem skrývají v kancelářích, v rozhodnutích, která nikdo nezpochybňuje. Právě tato rovina nám připomíná, že extremismus málokdy působí izolovaně či na okraji společnosti. Prosakuje až do dominantních systémů moci. Shariat buduje naléhavý pocit bezmoci, který přetavuje individuální zkušenost do kolektivního vzteku. Režisér však současně otevírá prostor pro rezistenci a solidaritu.

Film Spravedlnost bourá iluzi neutrality a objektivity německé justice a usvědčuje ji ze záměrné slepoty. Současně boří mýtus o osamělém pachateli a odkrývá systémové problémy, které takové konání umožňují. Po svém debutu tak režisér Faraz Shariat potvrzuje, že je jedním z nejaktuálnějších a nejdůležitějších hlasů současné evropské kinematografie.

Adéla Semerádová