Princové a princezny

Francouzský režisér animovaných filmů Michel Ocelot ve své převážně pohádkové tvorbě prozkoumává pestré kulturní motivy a světy, které se vymykají západnímu kánonu a představivosti. Jeho poetiku výrazně ovlivnilo dětství strávené v Západní Africe v době pozdní francouzské koloniální nadvlády. Tuto zkušenost ve své tvorbě vědomě konfrontuje a přetavuje do oslav mimoevropských kultur, které mezi sebou tvoří dialog.

Toto mezikulturní spojení se dále propisuje do jeho výrazně stylizované animace. Ta vychází z tradic afrického folklóru, což je patrné v jeho celovečerním debutu o odvážném chlapci Kirikou (Kirikou et la sorcière, 1998). Ve svém díle také využívá siluetovou ploškovou animaci, inspirovanou německou animátorkou Lotte Reinigerovou, a tradici asijského stínového divadla. Tato expresivní, geometricky přesná výtvarná technika je užita právě ve snímku Princové a princezny, v němž se výrazné siluety postav rýsují na pozadí zářivých barev.

Film Princové a princezny vznikl propojením několika kratších televizních snímků z devadesátých let, což se odráží v jeho epizodické struktuře. Každou pohádku uvozuje dvojice dětí – chlapec a dívka – kteří kreslí a následně pomocí magického přístroje zhmotňují jednotlivé světy. Dětská představivost otevírá dveře do světů vzdálených jak časem, tak prostorem. Z francouzského kina putujeme například ke staroegyptské vladařce, do Japonska v období Edo či středověké Evropy.

Režisér tím zviditelňuje samotný akt filmového vyprávění i sílu imaginace rozostřovat kulturní a historické hranice. Siluetová animace díky své tvárnosti umožňuje plynule a hravě přetvářet prastaré archetypy a mýty. Každým příběhem prostupuje motiv laskavosti a moudrosti, vítězící nad arogancí a mocí. Namísto konvenční pohádkové logiky dobývání a násilí staví režisér do středu empatii, dialog a mezikulturní porozumění. V titulním příběhu o princovi a princezně Ocelot také ironizuje strnulé genderové role. Princové a princezny jsou meditativním snímkem o samotné povaze vyprávění a zároveň svébytnou alternativou k „tradičním” západním pohádkám.

Adéla Semerádová