Krátké léto

Nasťa Korkija původně natáčela dokumentární filmy, než ji ruská invaze na Ukrajinu donutila zříct se své země a odjet do emigrace. Když přemýšlela, kterak se k současné válce vyjádřit, vzpomněla si na dobu svého dětství, kdy také jeden z mnoha ruských válečných konfliktů probíhal. Pro většinu lidí se ale odvíjel jen na televizních obrazovkách nebo na periferii jejich zorného pole a stejně tak je tomu dnes. Historickou paralelu autorka jemně zapletla do přediva filmu, jehož atmosféra je prodchnuta dětskou bezstarostností a neutuchajícími koncerty cikád v žáru líně plynoucích letních dnů. V nich osmiletá Káťa bloumá po lukách a lesích nebo s kamarády prolézá opuštěná zákoutí vesnice, kde se vcelku nic neděje. Do poklidného léta jen sem a tam prosakují úryvky televizních zpráv s počtem obětí nebo nesmělé stížnosti zoufalých žen, jež nemohou získat úmrtní listy padlých mužů.

Debutující režisérka volí 16mm materiál, do jehož zrnité matérie otiskuje kolektivní vzpomínku na dětství a specifickou obavu z jeho brzkého a násilného konce. Vrstevnaté plátno drobných postřehů a událostí, které se odehrávají v rámci staticky soustředěných a precizně komponovaných záběrů, prozrazuje bytostně filmařský talent režisérky, který byl po právu oceněn v Benátkách.

Právě v rámci vedlejší soutěžní sekce Giornate degli Autori, která je prostorem pro objevování nových talentů, se loni objevily hned dva debuty ruských autorek, které upřednostnily exil před setrváním v zemi pustošící Ukrajinu. Nová generace ruských exilových autorek a autorů, kteří přinášejí podnětné paralely k současnému vývoji země, se díky Benátkám ocitla ve středu diváckého zájmu, které ještě umocnil letošní canneský festival, jehož vedlejší soutěžní sekci zahajoval první anglicky mluvený snímek Kantěmira Balagova a v hlavní soutěži dominoval Zvjagincevův Minotaurus (Minotaur, 2026). Ostatně právě tento tvůrce získal se svou prvotinou Návrat (Vozvraščenije, 2003) cenu za nejlepší debut v Benátkách, stejně jako nyní Nasťa Korkija.

Kamila Dolotina