Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street

Kromě hororů má Tim Burton od dětství rád i muzikály. Sweeneyho Todda, jedno z mistrovských děl slavného Stephena Sondheima, si oblíbil už v jedenadvaceti, když viděl v londýnském divadle inscenaci s Angelou Lansburyovou. V 90. letech o jeho filmové adaptaci uvažoval poprvé a o deset let později nápad dotáhl do konce.

Morbidní příběh o tajemném holiči, jenž zabíjí své zákazníky, a jeho domácí, jež z nich pak peče výborné masové bochánky, svou vyšinutou atmosférou viktoriánského hororu odpovídá Burtonově zájmu o skryté strašidelné stránky společnosti. Svět londýnské Fleet Street v polovině 19. století je v jeho filmu sugestivně vykreslen jako monochromatické, nepřátelské místo, do něhož barvu vlije jedině krev. Na scénografii,oceněné Oscarem, režisér spolupracoval se slavným Dantem Ferrettim, který dotvářel např. filmy Felliniho či Scorseseho.

Temný muzikál bez líbivých melodií pro Burtona upravil dramatik John Logan, držitel oscarových nominací za filmy Letec (The Aviator, 2004) a Gladiátor (Gladiator, 2000). Sardonický, groteskní i emotivní výsledek je věrný duchu Sondheimovy předlohy, a tím i beznadějnější než jiné Burtonovy filmy o smrti. Stojí na poměrně odpudivých, ovšem psychologicky prokreslených postavách, dokonale zahraných Johnnym Deppem a Helenou Bonham Carterovou. Posedlost pomstychtivého holiče, jehož závistivý soudce kdysi připravil o rodinu i svobodu, a pekařky, která by pro Todda udělala cokoliv, žhne zaslepujícím žárem, jenž nakonec vše spálí na prach. Jejich tragická neschopnost empatie děsí víc než počet mrtvol.

Todd by mohl být jakýmsi následníkem jiného Burtonova zručného kadeřníka, Střihorukého Edwarda, s nímž sdílí účes, Deppovu tvář a navíc pocit, že bez břitev jeho ruce nejsou kompletní. Nevinný snílek Edward, stejně jako většina dalších hlavních hrdinů Burtonových filmů, však byl znetvořený pouze zvnějšku. Todd, zmrtvělý roky strádání a živý jen myšlenkami na pomstu, je smutným monstrem hlavně uvnitř.

Iva Čermák Přivřelová