Hříčky osudu uprostřed modrého srpnového moře

Hříčky osudu uprostřed modrého srpnového moře představují Wertmüllerovou v její nejprovokativnější a nejkontroverznější podobě. Film sleduje Raffaellu, bohatou arogantní měšťanku, a Gennarina, drsného komunistického námořníka, kteří shodou náhod uvíznou sami na opuštěném ostrově ve Středozemním moři. Vzniká tak složitá alegorie třídního boje a sexuální politiky, která zkoumá, jak mohou extrémní okolnosti zcela zvrátit zavedené mocenské poměry.

Kapitalistické přesvědčení ženy a komunistické přesvědčení muže se zpočátku prudce střetávají, ale během jejich boje o přežití se jejich společenské role dramaticky převrátí. Film zkoumá témata dominance, podřízenosti a umělé povahy společenské hierarchie a klade si otázku, zda civilizační struktury zakrývají primitivnější lidské instinkty.

Wertmüllerová využívá prostředí pustého ostrova jako laboratoř pro zkoumání vztahu mezi ekonomickou mocí a sexuální politikou. Film byl uveden do kin s rozporuplnými, ale převážně pozitivními recenzemi, a stal se pátým nejvýdělečnějším filmem sezony 1974–75 v Itálii. Hříčky osudu jsou ukázkou schopnosti Wertmüllerové spojit politický komentář s niterným vyprávěním a vytvořit film, který je zároveň krásný i znepokojivý a který diváky vyzývá ke konfrontaci s nepříjemnými pravdami o moci, touze a lidské povaze.

Damiano Garofalo