Hudba řekla, pojď, a tak jsem šel

Úplně prvním hudebním zážitkem Jiřího Suchého byla podle jeho slov plzeňská mluva. A hned poté klatovský věžný troubící z Černé věže večerku… Vzpomínání na hudební prožitky je v podání principála divadla Semafor svéráznou a laskavou procházkou (nejen) dějinami naší země od 30. let 20. století. Neboť stejně jako dobové hudební šlágry ovlivňovaly budoucího hudebníka a divadelníka i skladby protektorátních komiků, Voskovce a Wericha, ale také Lisztova Maďarská rapsodie či ruské písničky, které s sebou přivezla po osvobození Rudá armáda. A samozřejmě jazz, který přivezla ta druhá.

A pak přicházejí spolupracovníci a přátelé – Jiří Šlitr, Karel Vlach, Rudolf Havlík, Jitka Molavcová…

Vzpomínání Jiřího Suchého není v tomto případě natolik formálně vynalézavé jako u snímku Pochodem vchod aneb Zastavit stát, i tentokrát je ale jeho monolog prokládán úsměvnými titulky a ukázkami. Dohromady tvoří příběh celoživotní lásky, dlouhé šňůry hudebních setkání, často překvapivých, podaných ovšem s poetickým humorem, který je Jiřímu Suchému vlastní.

Iva Hejlíčková