Lov na ježky

Kdo by to neznal? Je těžké odmítnout pomoc někomu, kdo o ni požádá, i když už sami balancujete na hraně svých sil. A ještě těžší je zvládnout pocit selhání, když ani maximální úsilí nestačí. V době, kdy společnost upřednostňuje výkon před lidskostí, efektivitu před porozuměním a zodpovědnost často přehazuje na ty nejslabší, se i dobře míněná pomoc může snadno stát břemenem.

Mladá hudebnice Bogi se snaží obstát v náročném pracovním, profesním i rodinném životě, který jí neustále ukládá nové povinnosti. Mezi jinými i roli chůvy v rozviklané domácnosti příbuzných. Když jedno z dětí, o něž se stará, spolkne magnet, dostane se dívka do víru polopravd a lží, jež hrozí mít fatální následky. Narazí tak nejen na vlastní meze, ale i na morální vychýlenost světa, kde se ve snaze přežít ohýbá svědomí podle aktuálních potřeb.

Mezilidská odcizenost a nedostatek empatie se prolínají i předchozím snímkem maďarského režiséra Mihálye Schwechtjeho. Jeho debut Doufám, že příště umřeš :-) (Remélem legközelebb sikerül meghalnod :), 2018, uváděn na LFŠ 2019) tematizoval zranitelnost dospívajících na sociálních sítích skrze příběh o online vztahu mezi středoškolačkou a jejím učitelem. Tam, kde se tehdy obracel ke světu digitálních iluzí a kyberšikany, se nyní zaměřuje na tlak reálného života a narušené vztahy v každodennosti.

Také tentokrát režisér nesoudí, ale klade otázky. Pomocí Schopenhauerovy metafory ježků – tvorů, kteří potřebují blízkost, ale bojí se jí kvůli vlastním ostnům – vytváří obraz společnosti, kde je blízkost bolestivá, vzdálenost však nesnesitelná.

Kamila Dolotina