Nový rok, který nepřišel

Celovečerní debut Bogdana Mureșanua navazuje na úspěšný krátkometrážní Cadoul de Craciun (Vánoční dárek, 2018), oceněný svého času Evropskou filmovou akademií za nejlepší krátký film, a rozvíjí jeho tragikomickou logiku v šesti navzájem provázaných příbězích. Všechny sledují obyčejné postavy, které se ocitají v neobyčejné chvíli – ať už je to otec, jehož syn poslal Ježíškovi přání, aby „strýček Nicu“ konečně umřel, nebo televizák, který neví, že se jeho syn chystá k útěku za hranice. Případně herečka, která se stůj co stůj snaží přijít o hlas, aby nemusela vzdávat diktátorovi hold. Všichni jsou přesvědčení, že režim je věčný a může je každou chvíli ohrozit. Není divu, protesty v Temešváru byly zrovna krvavě potlačeny, a ačkoli v ulicích rumunských měst sílí napětí, televize dále oslavuje Nicolae Ceaușescua. Nicméně realita venku začíná do zinscenovaného pořadu nepříjemně prosakovat. Předtočená estráda se zadrhává: herečka v hlavní roli emigrovala, její náhradnice se zdráhá přečíst chvalozpěv na diktátora a režisér začíná tušit, že tenhle silvestrovský pořad může být jeho poslední.

Mureșanu mistrně kombinuje černý humor s citem pro absurditu každodennosti. Čerpá z estetiky 80. let, ale zároveň se inspiruje rumunskou novou vlnou. Statická kamera střídá ruční, dialogy plynou bez dramatických vrcholů, ale s o to větším důrazem na atmosféru a nevyřčené napětí. Režisér staví tragikomedii na zdánlivých maličkostech. Namísto velkých revolučních gest se soustředí na momenty ticha, nerozhodnosti a trapnosti – a právě skrze ně odhaluje mechanismy strachu i odvahy. Film situuje do stísněných interiérů, kuchyní, chodeb či televizního studia, kde se lidé pokoušejí zachovat normálnost, i když tuší, že kolem nich praská cosi nevratného. V soutěžní sekci Orrizonti benátského filmového festivalu získal Nový rok, který nepřišel cenu za nejlepší film a cenu FIPRESCI.

Kamila Dolotina