Otec

Zdánlivě všední letní den se stává výchozím bodem tragédie, která navždy poznamená život Michala Reháka i jeho nejbližších. Přesto jeho ráno nezačíná nijak dramaticky. Nejprve si jde zaběhat, poté je znepokojen novým znaménkem na tváři a nakonec ho manželka Zuzana požádá, zda by výjimečně neodvezl dcerku do školky. Michal holčičce vymění sedačku v autě, odveze ji a poté míří na důležitou poradu, na níž představí nového šéfmanažera svých regionálních novin, které stojí na hraně krachu. Jeho kolegové přijetí nového vedení zpochybňují, ale Michal jim připomíná, že se chce víc soustředit na rodinu než práci, což dokazují mimo jiné neustálé hovory od jeho bývalé manželky i Zuzany během dne.

Ve chvíli, kdy přijme čtvrtý hovor, netuší, že se během pár vteřin jeho život promění v peklo. Snímek Otec se inspiruje skutečným neštěstím, které se stalo v Nitře v roce 2016 a vyvolalo rozsáhlou mediální i společenskou debatu. Režisérka Tereza Nvotová přistupuje k látce téměř dokumentární perspektivou a ukazuje, jak se podobná tragédie může za určitých okolností stát komukoliv, v čemž spočívá síla i hrůza celého snímku.

Na scénáři se podílel Dušan Budzak, který tragédii dříve literárně zpracoval do knihy Môj život s Jojom a v obou případech vycházel z dlouholetého přátelství s reálnou předlohou hlavní postavy. Tu ve filmu ztvárňuje Milan Ondrík v mimořádně strhujícím hereckém výkonu. Jeho postava však představuje spíše univerzální obraz složený z lidí po celém světě, kterým se podobná zkušenost stala.

Výraznou složkou filmu je i kamera, protože celý snímek se skládá z pouhých devíti dlouhých záběrů. Ty diváka intenzivně vtahují do děje a zároveň umožňují fenomenální herecké výkony Milana Ondríka i Dominiky Morávkové v roli Zuzany. Úspěch filmu na cenách Slnko v sieti i Cenách české filmové kritiky potvrzují jeho mimořádné umělecké i společenské kvality. Otec měl premiéru na festivalu v Benátkách, kde zapůsobil na mezinárodní publikum.

Šárka Eichlerová