Franz

O Franzi Kafkovi toho bylo napsáno víc, než kolik toho napsal Franz Kafka, a film Agnieszky Hollandové tak k jeho osobnosti přistupuje. Nepředstavuje ani tak ponor do spisovatelovy složité mysli, místo toho nechá film a diváka, aby na něj nazírali skrze jiné postavy. Zobrazuje přitom zkušenosti, které se odrážejí v Kafkově díle, a figury, jež se jich účastní, jsou pak pravými protagonisty filmu. Ten přitom sám o sobě připomíná historický výzkum nebo snahu rekonstruovat Kafkův příběh skrze jednotlivé výpovědi, sporná fakta nebo pozůstalost, přičemž pokládá otázky, na které záměrně nedává jednoznačnou odpověď. Postavy, které hovoří do kamery, často vycházejí spíše z vlastních domněnek, prostřihy do budoucnosti ukazují nepřesné interpretace dosud viděných událostí a Franzovy činy často musí někdo vysvětlit.

Vyprávění přitom stále přeskakuje v čase z Kafkovy doby do současnosti, kde ukazuje kulturní dopad jeho života. Na jedné straně celý svět nějak - a možná mylně - Kafku chápe, na druhé straně se Kafkovo okolí snaží marně chápat Kafku. Složitost Kafkovy mysli přitom doplňují surrealistické momenty, jež na jednu stranu ukazují složitost spisovatelova myšlení, na druhou stranu ukazují elegantní způsob přiznání, že tvůrci filmu nevědí vše.

Prolínání časových rovin přitom patří právě k surrealistickému pojetí, protože se mnohdy skočí v čase, ale přitom ne vždy v prostoru. Výstavba prostoru ostatně patří k nejdominantnějším prvkům filmu, vytváří plastický obraz, který sám o sobě funguje jako promyšlený konstrukt.

Franz byl oceněný pěti Českými lvy, mimo jiné za kostýmy, scénografii a masky. Cenu si odnesl také představitel Franze Kafky Idan Weiss. Ten se ve Franzovi dočkal první hlavní role ve větším projektu a vytvořil pozoruhodný výkon. Skloubil zjevnou citlivost a zranitelnost s určitou neproniknutelností, takže Kafkova osobnost dokáže diváka zaujmout a přitáhnout. Přitom dává dost prostoru ostatním hercům, jejichž figury jsou mnohem transparentnější; koneckonců zajišťují perspektivu. Franz představuje opulentní podívanou, která na diváka vrhá vizuální atrakce, přičemž jej zároveň nutí skládat její význam.

Filip Šula

Tento film uvádíme v rámci polsko-české spolupráce 15. ročníku Filmového festivalu Hommage à Kieślowski a 52. ročníku Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Projekt je financován ze státního rozpočtu v rámci výběrového řízení Ministerstva zahraničních věcí Polské republiky „Polsko-české fórum pro sbližování společností, prohlubování spolupráce a dobré sousedské vztahy 2026".