Potopa

Celovečerní prvotinu Potopa slovenského režiséra Martina Gondy inspirovaly skutečné události z první poloviny 80. let minulého století. Kvůli výstavbě přehradní nádrže Starina byli tehdy vystěhováni obyvatelé sedmi rusínských vesnic v nejvýchodnějším koutě Československa. Obce ležící v kraji „od nepaměti mrzačeném rozhodnutími mocných“ byly následně srovnány se zemí.

Patnáctiletá Mara žije s ovdovělým otcem v zapadlé vesnici Ruské, která má být s poukazem na „veřejné blaho“ zanedlouho vysídlena a zatopena. Dívka je zřejmě jediná z místních obyvatel, komu to nevadí – nechce tu dál žít ani „sedlačit a hrabat se v hovnech“. Potají proto podá přihlášku na Střední vojenskou školu leteckou v Košicích. Generační vzpoura vede k vyhroceným konfliktům se vznětlivým otcem, jehož po jednom z nich postihne mrtvice. Zůstane tak odkázán na dceřinu péči.

Martin Gonda, který má rusínské kořeny a ke kraji v okolí Stariny ho pojí blízký vztah, se netají, že ho „vždy přitahovala místa, kde dříve pulzoval život a dnes zejí prázdnotou“. Drama, které je natočeno převážně v rusínštině, lze přiřadit k filmům Od marca do mája (2024) a Nahoře nebe, v dolině já (Hore je nebo, v doline som ja, 2024). Stejně jako tyto snímky je i Potopa celovečerním debutem slovenského režiséra, její děj je zasazen do prostředí „zapomenuté“ vesnice a důležitou roli v ní hraje téma dospívání.

Hrdinka filmu se chce stát pilotkou, neboť – obrazně i doslova – touží vzlétnout k nebi a opustit dědinu, kde je největší technologickou vymožeností ruční pračka na kliku. Letadla, která občas křižují oblohu nad její hlavou, se pro Maru stávají příslibem svobody a volnosti.

Atmosféru života jako by zakonzervovaného v čase působivě dotvářejí výkony profesionálních herců z prešovského rusínského Divadla Alexandra Duchnoviče i neherců v čele se Sárou Chripákovou. Ta vtiskla předčasně dospělé Maře uvěřitelnou citlivost, pokoru i tvrdohlavou urputnost.

Neokázalé vyprávění přibližuje prostřednictvím dívčina příběhu osud komunity, která byla po staletí přehlížená, ale přesto hluboce zakořeněná v rodném kraji. Zatopení několika obcí nesymbolizuje jen ztrátu identity jednoho malého společenství, ale je i biblickou metaforou konce „starého“ světa.

Tomáš Seidl