Zápisník alkoholičky

Film Úsměvy smutných mužů se stal jedním z největších diváckých hitů roku 2018. A nutno říct, že hitů nečekaných, protože vyprávěl o tématu veskrze vážném – alkoholismu. Adaptace bestselleru Josefa Formánka o partičce mužů, kteří se z nejrůznějších důvodů propili až na dno, a o jejich složitém návratu zpátky do života, byla natočena lehkou rukou a s nadhledem a evidentně našla svou cílovou skupinu. Filmem Zápisník alkoholičky chce režisér Dan Svátek na svůj někdejší úspěch navázat a volí obdobný postup a ingredience. I tentokrát byla na začátku nelehká osobní zkušenost s alkoholem, konkrétně Michaely Duffkové, ze které se pokoušela vypsat pomocí svého stejnojmenného blogu oceněného Magnesií literou a následně vydaného i knižně. V popředí tentokrát nestojí muž závislý na alkoholu, nýbrž žena – mladá, hezká, zamilovaná, vdaná, těhotná, na mateřské dovolené. Nejdřív sahala po skleničce kvůli dobré náladě a uvolnění, posléze kvůli tomu, aby ulevila tlaku, který na sobě stále silněji cítila. Téma závislosti na alkoholu se v poslední době vrací nejen do české kinematografie (zmíněné Úsměvy smutných mužů, 2018; Abstinent, 2019), ale rezonuje i v kinematografii světové [zejména fenomenální dánský Chlast (Druk) z roku 2020 oceněný Oscarem, Césarem, Cenou BAFTA a čtyřmi Evropskými filmovými cenami, který se vedle amerického remaku brzy dočká i remaku českého]. V české kinematografii patří ke klasickým dílům o alkoholismu filmy Dnes naposled (1958) režiséra Martina Friče, Hadí jed (1981) Františka Vláčila, Dobří holubi se vracejí (1988) režiséra Dušana Kleina a televizní triptych scenáristy Jiřího Hubače Ikarův pád (1977), Tažní ptáci (1983) a Hodina klavíru (2007). K vrcholným zahraničním dílům v tomto směru lze určitě přiřadit například Ztracený víkend (The Lost Weekend, 1945) Billyho Wildera či snímek Leaving Las Vegas (1995) Mikea Figgise.
Jaroslav Sedláček