Jesús

Osmnáctiletý Jesús je na hranici dospělosti, ale jeho skutečný život začíná, teprve když zmizí z dohledu pedantského otce a může se toulat nočním Santiagem. Autentický obraz života mladé chilské generace, jež vyrůstá v ozvěnách diktátorského režimu Augusta Pinocheta, je volně inspirovaný skutečnými událostmi, které se odehrály v roce 2012 a vyvolaly v zemi hlasitou vlnu nevole proti homofobnímu násilí.

Guzzoniho Jesús je filmem studeným, temným a rozporuplným, stejně jako jsou jeho hlavní postavy. Emocionální distance, s níž své charaktery pozoruje, se projevuje i na vyprázdněných dialozích a mrtvém čase, v němž většina děje nenápadně plyne. Mladé postavy se vystavují citovým impulzům, tělesným požitkům a novým stavům vědomí, jako by se pokoušely naleznout cestu samy k sobě. Jejich svět je na povrchu živý, plný barev, energie a probouzející se sexuality, přesto se zdá být prázdný a statický. Kam až je ale skupina mladíků ochotna zajít, aby něco opravdu cítila? Guzzoniho druhý celovečerní film komentuje eskalující agresivitu ve společnosti.

Divák je v průběhu několikrát vystaven explicitním scénám nahoty a brutálního násilí. Guzzoni nás vybízí k vlastnímu zamyšlení při hledání odpovědi na otázku, proč a kam se vytrácí empatie.

Film je složen z několika odlišných částí, v nichž dochází k proměnám perspektiv postav, s čímž se postupně vyvíjí i žánrově. Queer drama o dospívání se proto velmi nenápadně stává thrillerem, jen aby se opět stočilo k sociálnímu dramatu o dysfunkčním vztahu mezi otcem a synem. Druhý Guzzoniho celovečerní film, který měl premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu, je sociálním komentářem eskalující agresivity ve společnosti.

Stanislav Pecháč