Kolja

Devadesátá léta v české kinematografii bývají charakterizována jako období transformace, tedy nestálosti a hledání nových cest. Minimálně jeden režisér však netápal a točil jistou rukou. Jan Svěrák. V roce 1994 dostal do kin hned dva v českém kontextu novátorské snímky: Akumulátor 1 a Jízda. V zahraničí proslul zejména díky filmům, které natočil podle scénářů svého otce. Obecná škola (1991) byla nominována na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, Kolja ho dokonce získal.

Příběh osamělého muže, který se pro peníze ožení s Ruskou a nechtě tak získá do péče jejího syna, byl inspirován skutečnými událostmi a zrodil se v hlavě filmového historika Pavla Taussiga. Ten svůj příběh po roce 1989 sepsal do filmové povídky, kterou předal Zdeňku Svěrákovi. Dlouho se pak nic nedělo, dokud Jana Svěráka nenapadlo propojit Taussigův námět se zápletkou svého otce o muzikantovi, který z politických důvodů může hrát jen na pohřbech.

A tak se zrodil příběh staromládence Františka Louky, který v sobě objeví otcovský cit a najde si cestu k pětiletému Koljovi (Andrej Chalimon ve své životní roli). Zdeněk Svěrák, jenž ztvárnil hlavního hrdinu, napsal scénář k filmu cíleně tak, aby pobavil i dojal, a srozumitelně tlumočil českou historickou zkušenost zahraničnímu publiku. Kromě nadšených reakcí Kolja vzbudil i pochyby nad líbivostí a doslovností své poetiky. V dějinách české kinematografie Kolja zůstává jako dokonale zkomponované dílo, v němž každá složka bezvadně interaguje se všemi ostatními: od „svěrákovského“ humoru přes dynamickou kameru Vladimíra Smutného až po hudbu Ondřeje Soukupa. Kromě zmíněného Oscara získal Kolja také Zlatý glóbus a řadu dalších cen. Jen v českých kinech jej zhlédlo 1 345 369 diváků a další milióny jej navštívily ve 43 zahraničních zemích, kde byl uveden.

Jan Bergl